Proč EU Nord Stream 2 k zajištění dodávek plynu nepotřebuje?
26.03.2021
Před plynovou krizí v roce 2009 bylo Rusko téměř výhradním dodavatelem zemního plynu do Evropské unie a jejích členských zemí. Celkem 8 členských států bylo na ruském plynu závislých dokonce ze 100 %. Situace se od té doby ale změnila. Přestože Rusko stále zůstává hlavním dodavatelem zemního plynu do Evropy, Evropská unie i její členské státy od té doby investovaly do plynovodů, terminálů pro dovoz zkapalnělého plynu a propojovacích vedení, ale i do zásobníků. Takto upravená infrastruktura je schopna zajistit zásobování v takové míře, aby uspokojovalo energetické potřeby celé EU.
Důležité je nicméně poznamenat, že závislost na ruském zemním plynu se v posledních letech pohybuje konstantně kolem 40 %. Nejnižší úroveň dovozu z Ruska, tedy 35,2% podíl, byla zaznamenána v roce 2010. Druhým největším dodavatelem zůstává Norsko s 18, 1 %, pak Alžírsko (11 %) a Katar (dle dat z roku 2018). V případě zemního plynu tedy pocházely téměř tři čtvrtiny (konkrétně 70,3 %) dovozu ze tří zmíněných zemí – Ruska, Norska a Alžírska. Dle EU k ohrožení energetické bezpečnosti dochází v případě, že je vysoký podíl dovozu soustředěn na malý počet partnerů.
Plánovaný projekt Nord Stream 2
Plynovod Nord Stream 2 má již existující plynovod Nord Stream s kapacitou 55 m3/rok doplnit o dalších 55 m3/rok. Celková kapacita přepravy po dně Baltského moře z Ruska do Německa má tedy dosáhnout až 110 m3/rok. V tuto chvíli je plynovod dokončen z 94 %, zbývá jen několik málo kilometrů z trasy dlouhé celkem 1200 km.
Kontroverzním tématem je Nord Stream 2 již od roku 2015, kdy bylo podepsáno memorandum o jeho výstavbě a celý projekt byl ohlášen ruským prezidentem Putinem. Stavbu z velké části financuje ruská státní společnost Gazprom a dalšími podílníky jsou mimo jiné rakouská společnost OMV, ke které se později připojili německá společnost EON, nizozemsko-britská společnost Shell nebo francouzská společnost Engie. Z původně plánovaných 8 miliard EUR se částka, za kterou bude plynovod postaven, vyšplhala na 9,5 miliardy EUR a později na 11 miliard EUR.
Severní transportní cesta pro ruský plyn je alternativním řešením k tranzitu přes Ukrajinu. Od rozpadu Sovětského svazu se stala Ukrajina tranzitní zemí pro ruský plyn, přičemž přes ní bylo do Evropy dopravováno až 90 % ruského plynu. Vyostření vztahů mezi Ukrajinou a ruskou společností Gazprom ohledně vysokých cen plynu vedlo až k přerušení dodávek. Poprvé se tak stalo v roce 2006 a následně opět v roce 2009, kdy výpadek v dodávkách ruského plynu měl za následek několik plynových krizí v Evropě. Ruská energetická společnost ve spolupráci se svými evropskými partnery tedy začala hledat nové cesty, jak plyn do Evropy spolehlivě dostat.
Kromě snahy o navýšení dodávek ruského plynu bylo tedy předmětem debat také „vynechání“ Ukrajiny jako tranzitní země. Ukrajině navíc končila v roce 2019 smlouva o přepravě plynu. Nakonec se však podařilo mezi Ukrajinou a Ruskem dojednat smlouvu do roku 2024 a Ukrajina byla zapojena do evropského vnitřního trhu s plynem.
Potřebuje EU Nord Stream 2?
Jedním z dlouhodobých cílů evropské energetické politiky je co nejvíce snižovat energetickou závislost na Rusku. Nejedná se tedy jen o zemní plyn. Rusko je též hlavním dodavatelem ropy (30 %) a pevných fosilních paliv (42 %). Evropská unie se snaží zdroje energií diverzifikovat, tedy importovat z více zemí a nespoléhat se na malý počet dovozců, převážně z hlediska bezpečnosti dodávek To se v posledních letech daří – v roce 2019 byl zaznamenán pokles dovozu energie z Ruska, přičemž dovoz energie z ostatních států každý rok rostl.
Podle Evropské komise byl za poslední desetiletí investován dostatek prostředků do dalších plynovodů, terminálů pro dovoz zkapalnělého zemního plynu a propojovacích vedení, což zajišťuje dostatek dodávek k uspokojení energetických potřeb EU. Došlo také k vybudování stabilního vnitřního trhu s plynem, kde došlo k výraznému vyrovnání cen.
Ačkoliv je plyn v současné době důležitou součástí energetického mixu EU (nyní tvoří 20 %) bude podle ředitelky GŘ pro energetiku Ditte Juul Jorgensen v dlouhodobém horizontu nahrazen směsí alternativních zdrojů, včetně vodíku vyrobeného z obnovitelných zdrojů nebo ze zelených zdrojů a syntetických paliv z obnovitelné energie typu „power-to-X“.
Komerční projekt s politickým přesahem
Ačkoliv je Nord Stream 2 komerčním projektem, významně zasahuje do politických otázek spojených nejen s energetickou bezpečností, ale také s mezinárodními vztahy. Ohledně plynovodu totiž navíc nepanuje shoda ani mezi členskými státy. Mezi největší zastánce projektu samozřejmě patří Německo, dále Rakousko a Bulharsko, kteří zastávají názor, že se jedná o čistě komerční projekt, který naopak zlepší bezpečnost dodávek. Mezi největší odpůrce pak patří Polsko a Baltské státy.
V širším měřítku patří mezi odpůrce projektu také Spojené státy. Podle nedávného vyjádření ministra zahraničí Spojených států Antony Blinkena je plynovod ruským geopolitickým projektem, jehož cílem je rozdělit Evropu a oslabit její energetickou bezpečnost. Pro amerického prezidenta Joea Bidena je Nord Stream 2 „špatným obchodem“. Na záporný postoj USA však může také mít vliv skutečnost, že za současné situace roste obchod se zkapalnělým plynem (LNG) mezi Spojenými státy a EU.
Spojené státy uvalily sankce postihující firmy, které pracovaly na plynovodu (i evropské firmy) poprvé v roce 2017. Od té doby sankce trvají a jsou uvalovány na další společnosti, které výstavbu zajišťují. Proti těmto sankcím se již v roce 2020 vymezila nejen německá kancléřka Angela Merklová, ale také třeba Evropská komise, která sankce ze strany Spojených států označila za jednostranné a otevřeně je odsoudila jako porušení mezinárodního práva.
Kromě USA s výstavbou Nord Streamu 2 nesouhlasí rovněž Evropská komise i Evropský parlament, který v lednu tohoto roku vyzval k zastavení prací na plynovodu s ohledem na zhoršující se vztahy mezi EU a Ruskem v souvislosti se zadržením Alexeje Navalného.
Vybudování plynovodu Nord Stream 2 není hrazeno z evropských peněz ani není podle Evropské komise předmětem společného evropského zájmu. Potenciální zastavení výstavby plynovodu Nord Stream 2 ale není v pravomocích Evropské unie. Toto rozhodnutí by musela učinit německá vláda. V moment, kdy bude plynovod dokončen, bude se na něj vztahovat evropská Směrnice o plynu, a bude se tudíž muset řídit evropským energetickým právem. Německý regulační úřad bude sledovat soulad se směrnicí (bezpečnost dodávek, přístup třetích stran, rozhodnutí o tarifech atd.) a Evropská komise bude moci vydat stanovisko. V případě nedodržení podmínek směrnice může EU přijmout příslušná opatření k zajištění souladu s evropským právem.
Plynovod Nord Stream 2 se stal velmi zpolitizovaným tématem, které probouzí značné kontroverze. Na jedné straně se jedná o komerční projekt, na straně druhé o projekt geopolitický. Z hlediska bezpečnosti, ale i cílů nulových emisí do roku 2050, není projekt Nord Stream 2 v zájmu EU. Jejím dlouhodobým cílem je naopak snižování energetické závislosti na Rusku (míra závislosti 58 %) a diverzifikace energetického mixu členských zemí pomocí zvyšování podílu nízkoemisních zdrojů.
Zdroje:
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/plynovod-zemni-plyn-nord-stream-2-blinken-usa_2103182322_onz
https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/pdfscache/46126.pdf
https://www.euractiv.com/section/global-europe/opinion/how-to-solve-the-nord-stream-2-dilemma/
https://www.politico.com/news/2021/03/05/biden-ted-cruz-russia-pipeline-473910
https://www.reuters.com/article/us-nordstream-eu-united-states-idUSKCN25A1CJ