Prognózy soukromého sektoru naznačují, že stagflace v eurozóně je nepravděpodobná
27.06.2022
V pondělí 20. června proběhl tzv. druhý Měnový dialog („Měnový dialog“) a veřejné zasedání tohoto roku mezi členy Hospodářského a měnového výboru Evropského Parlamentu a prezidentkou Evropské centrální banky („ECB“) Christine Lagarde, na kterém Lagarde představila současnou pozici ECB k měnové a ekonomické situaci v eurozóně. Jednalo se o první Měnový dialog od vypuknutí neodůvodněné agrese Ruska vůči Ukrajině.
Měnový dialog se uskutečnil v obzvláště složité době, kdy Evropa čelí bezprecedentním ekonomickým a bezpečnostním hrozbám. Podle ECB je ekonomická aktivita v rámci eurozóny negativně ovlivněna vysokými cenami energie, narušenými dodavatelskými řetězci a také velkou nejistotou, která ovlivňuje především výrobní sektor ekonomiky. Zároveň však sektor služeb vykazuje pozitivní známky růstu a lze očekávat další oživení v následujících měsících souvisejícími se zrušením omezení spojenými s pandemií COVID-19, probíhající turistickou sezónou a silným trhem práce, který bude i nadále podporovat spotřebu.
Inflace
Podle údajů Evropského statistického úřadu dosáhla celková roční inflace v eurozóně za měsíc květen 8,1 %. Dále, podle údajů vypracovaných pracovníky Eurosystému byly původní předpovědi vývoje inflace v eurozóně výrazně revidovány směrem nahoru, když se podle nových projekcí očekává roční inflace na úrovni 6,8 % v roce 2022, následovaná růstem na úrovni 3,5 % v roce 2023 a 2,1 % v roce 2024. Na základě těchto předpovědí se tedy očekává, že inflace bude až do roku 2024 nežádoucím způsobem převyšovat zamýšlený dvouprocentní inflační cíl ECB.
Lze očekávat stagflaci?
ECB ve svém středečním ekonomickém bulletinu zveřejnila pro někoho možná překvapivou zprávu, že podle předpovědí soukromého sektoru je stagflace v eurozóně v současné chvíli nepravděpodobná. Ke stagflaci podle ECB dochází, jakmile inflační očekávání překročí dvouprocentní inflační cíl ECB, zatímco ekonomika stagnuje či klesá, a obě podmínky jsou splněny po dobu nejméně dvou let. Podle této definice bychom se tedy mohli bavit o stagflaci, pokud by současná ekonomická situace přetrvala až do konce roku 2023.
Své poměrně optimistické závěry opírá ECB o údaje Consensus Economics, podle nichž se v příštím roce většinově očekává růst reálného HDP nad 2 %, zatímco pouze 3 oslovení experti očekávají růst pod 1 %. Dále z těchto dat vyplývá, že většina expertů očekává pokles inflace pod 2 % v druhé polovině roku 2023. Zde je však nutné podotknout, že touto dobou v loňském roce stejná většina expertů očekávala, že inflace klesne podle 2 % do konce roku 2022 a nikdo nepředpokládal, že inflace v eurozóně dosáhne až 8 %.
Lagarde obecně uvedla, že ECB podle svých hodnocení a předpovědí neočekává příchod recese. Zdůraznila však, že zde existuje potenciál pro vznik vážnější krize a ECB situaci bedlivě monitoruje. Z výše uvedeného je zřejmé, že se ECB snaží vehementně odmítnout možnost, že by eurozóna mohla čelit stagflaci srovnatelné se stagflací v 70. letech 20. století. ECB argumentuje skutečnostmi, že riziko vzniku spirály růstu mezd za současného růstu cen provázející stagflaci je v současnosti nižší, jelikož indexace mezd jsou méně běžné a rovněž méně pracovníků je organizováno v odborech.
Asset purchase programme
Lagardová dále v rámci Měnového dialogu představila novou strategii ECB, která se na svém červnovém zasedání rozhodla „normalizovat“ svou měnovou politiku. Pod tímto pojmem se schovávají dva důležité nástroje, pomocí nichž provádí ECB poměrně radikální změnu dosavadního kurzu svého směřování.
První z nich představuje ukončení čistého nákupu aktiv ze strany ECB v rámci programu Asset purchase programme ke dni 1. července 2022. Druhým je rozhodnutí ECB zvýšit na svém červencovém zasedání o měnové politice svou základní úrokovou sazbu o 25 bazických bodů. Lagarde v této souvislosti očekává, že základní úroková sazba se bude dále zvyšovat v září, přičemž míra zvýšení bude záviset na aktualizovaném střednědobém výhledu inflace. V období po září 2022 bude poté následovat postupné, ale trvalé zvyšování úrokových sazeb, jejichž účelem bude dosáhnout vytyčené inflace na úrovni 2 %.
ECB se podle Lagarde dále zavázala jednat proti objevujícím se rizikům fragmentace (ang. fragmentation risks). Díky pandemii COVID-19 dochází podle ECB k nerovnoměrnému přenosu normalizace měnové politiky ECB napříč jednotlivými jurisdikcemi, na což ECB zareagovala použitím flexibility při reinvestování splatných odkupů v portfoliu PEPP („Pandemic emergency purchase programme“) s cílem zachovat fungování transmisního mechanismu měnové politiky. Tento krok je předpokladem pro to, aby ECB byla schopna plnit svůj mandát pro cenovou stabilitu. Kromě toho se Lagarde rozhodla pověřit příslušné výbory Eurosystému a ECB, aby urychlily dokončení návrhu nového nástroje proti fragmentaci, který má být zvážen Radou guvernérů ECB.
Kromě toho Lagarde představuje další nástroje na pomoc ekonomice eurozóny, mimo jiné se jedná o implementaci programu Next Generation EU, balíčku „Fit for 55“ a plánu REPowerEU.
Závěr
Současná ekonomická a geopolitická situace významně ovlivňuje ekonomiku eurozóny a další výhled je značně nejistý. ECB svou měnovou politikou pomáhá podle Lagarde zmírnit dopady války na Ukrajině na eurozónu a vrátit inflaci na vytyčenou úroveň 2 %.