Ropa: Neduh české soběstačnosti, o kterém se tolik nemluví
26.01.2022
Avšak plyn není jediné palivo, které k nám dovážíme. Ropa k nám také ve velkém proudí ze zahraničí. Ve skutečnosti dovážíme zpravidla více ropy než zemního plynu, viz srovnání podle výhřevnosti. Poměr dovozu a vlastní produkce je u plynu o něco málo nižší než u ropy. Z dat ČSÚ a ministerstva průmyslu a obchodu vyplívá, že mezi lety 2014 a 2018 jsme dováželi 98,3 % celkové spotřeby ropy a 97,2 % zemního plynu. Mohli bychom tedy říct, že s plynem „soběstačnost“ slaví úspěch, a navíc, jsme na něm i tak méně závislí ...než na dovozu ropy.
Samozřejmě, pokud nesnížíme spotřebu, dovoz omezuje vlastní produkce. Je faktem, že na mapě světa nenajdeme Česko v sekci ropné a plynové mocnosti. Jisté skrovné zásoby ale převážně na Moravě máme. Jde ale jen o jednotky procent naší spotřeby.
Zkusme ale zapolemizovat, co může znamenat závislost na dovozu. Je celkem očividné, že svojí produkcí spotřebu v Čechách nepokryjeme. Tedy, odkud k nám plyn a ropa tečou? Z východu i západu. Ropa do Česka proudí ropovody Družba a Ingolstadt. Zemní plyn k nám míří soustavou Transgas z jihovýchodu a Gazela ze severozápadu. Plánována je přípojka na Nord Stream 2, Antilopa, ze Severozápadu. Tedy dělení západ/východ skýtá jistou naději, že k nám jsou tyto dvě suroviny dodávány vyváženě a tedy bezpečně. Bohužel to neplatí.
Bystré oko už tuší, kde leží háček, severozápadní přípojka Česka na plyn je sice západní, ale zdroj stále leží zejména na východě, v Rusku. Samozřejmě v jisté míře proudí plyn i od „neruských“ dodavatelů. S ropou je to o něco lepší, Družbou teče ropa opět z Ruska a však ropovodem Ingolstadt k nám putuje ropa z terminálu na jihu Evropy, kam připlouvá ropa z rozličných zemí. Menší objemy se k nám dostávají i po železnici.
Z grafik je jasné, že naše závislost na dodávkách z Ruska je značná, ať už jde o plyn nebo ropu. U ropy profitujeme z dvou rozdílných napojení, tedy výpadek jednoho dovozce nepocítíme nejspíše tak značně. Bohužel u zemního plynu se k nám z obou směrů ve velkém dostává nasmlouvaný plyn z Ruska. Sever Evropy sice disponuje terminály na LNG, k nám se však mnoho kapalného plynu (zřejmě i z cenových důvodů a nasmlouvanému plynu z Ruska) nedostává. Jih Evropy tak rozvinutou infrastrukturu nemá. Jak je zmíněno v rozhovoru pro Seznam Zprávy dovoz LNG je hodně závislý na situaci na globálním trhu a na něm Evropa zatím, z logických důvodů (LNG hraje spíše roli pojistky proti dodávkám, které lze získat jednodušeji), nedominuje. Infrastruktura tedy umožňuje získat a dopravit plyn z různých zemí, ale v praxi, ekonomicky logicky (a politicky nebezpečně) dominuje ten ruský.
Situace s dovozem v Evropské unii je jen mírně lepší. V roce 2019 do EU přiteklo 26,9 % ropy z Ruska následuje Irák (9 %), Nigerie, Saudská Arábie, Kazachstán, Norsko (okolo 7 %, každý). U plynu je dovoz opět o něco více závislý na Rusku (41,1 %). Následuje Norsko (16,2 %), Alžírsko (7,6 %), Katar (5,2 %) a necelých 30 % proudí ze zbytku světa. Dovoz z Ruska by se mohl ještě zvýšit, pokud dojde ke zprovoznění plynovodu Nord Stream 2. Na druhou stranu EU a státy s přístupem k moři investují do stavby LNG terminálů. Dle Hybrid.cz je 6 dalších terminálu ve výstavbě a 22 je projektovaných. Což je dohromady skoro jednou tolik, než jich
Evropská Unie provozuje nyní (nyní to je 29 terminálů).
Zbavovat se závislosti na energii z Ruska u zemí na východě a ve středu Evropy není snadné a tím méně levné. „Viníkem“ je hlavně existující infrastruktura plyno – a ropovodů přímo z Ruska (a samozřejmě i ruská závislost na příjmech z jejich prodejů). Alternativy teoreticky existují, ale ekonomicky, pokud nevstupuje do hry politické riziko, moc lákavé nejsou. Přesto ale vývoj v ruské politice v poslední době ukazuje, že jsou pro naši bezpečnost zcela zásadní.
Snižovat závislost na dovozu ať již energie z Ruska tak vůbec fosilních paliv (což je zásadní pro snížení emisí) se neobejde bez snížení jejich spotřeby. Ať už skrze nároky na účinnost a minimalizaci ztrát, tak skrze postupné nahrazování technologií závislých na plynu a ropě technologiemi, které jsou obnovitelné, na ropě a plynu nezávislé. Tedy elektřině, vodíku a biomase. Zdali i v těchto bude EU soběstačná a jak rychle evropská závislost na fosilních palivech klesne, to ukáží již nadcházející roky.
