Rovnost žen a mužů se Česku vyplatí
17.08.2022
Médii nedávno proběhlo, že Ministerstvo financí skrze speciálního poradce ministra Stanjury pro genderové otázky rozporuje zákony, které nabourávají tradiční koncept rozdělení „mužských a ženských rolí“ a mohou být pro český rozpočet zbytečnou finanční zátěží, (kterou si nyní nemůžeme dovolit). MF z tohoto důvodu rozporovalo nedávno schválený zákon na podporu částečných úvazků, či zákon pro větší flexibilitu pro čerpání rodičovské dovolené a též nesouhlasilo s tím, aby se ČR přidala mezinárodní deklaraci o lepším zapojení žen do sektoru IT. (Důvod proč by IT nemohlo být pro ženy vhodnou oblastí k uplatnění je mi záhadou. Stejně tak by mě zajímalo, kolik peněz ČR může ztratit podporou vstupu žen do IT).
Ministerstvo financí argumentuje (kromě ideologických důvodů) „šetřením“, a tedy ohledy na kondici českého rozpočtu. Avšak renomované ekonomické studie zejména v otázce ekonomického zapojení žen (dlouhodobě) potvrzují opak, tudíž tato argumentace je zcela mimo. Necháme-li matky s malými dětmi „vypadnout“ z pracovního trhu na mnoho let, může to naopak českou ekonomiku do budoucna stát poměrně draho.
V České republice je pracovní zapojení žen s dětmi do šesti let jedno z nejnižších v EU i OECD (přibližně kolem 48 %)[1]. Důvodem toho je relativně dlouhá „mateřská dovolená“, absence flexibilních (avšak stabilních) forem práce pro matky s malými dětmi a zároveň nedostačující kapacity státní předškolní péče.
Například OECD ve svém aktuálním doporučení pro ČR jak restartovat ekonomiku po pandemii, uvádí právě zapojení matek s malými dětmi do pracovního trhu jako jednu z oblastí, kde má Česká republika velký nevyužitý potenciál pro reformy. Kromě obecného pozitivního dopadu na ekonomiku jsou to právě matky s malými dětmi, zejména samoživitelky, které jsou jednou ze skupin nejvíce ohrožených chudobou.
OECD tedy doporučuje: navýšit kapacity předškolních zařízení, zkrátit dobu, po kterou je žena mimo pracovní proces (mimo jiné i větším zapojením otců skrze „otcovskou dovolenou“) a zaměřit se na efektivnější rekvalifikace a pro matky s malými dětmi, jakožto i další skupiny ohrožené na trhu práce.
Work-life balance
Ideálem pro většinu českých matek pravděpodobně není umístit dítě do státní instituce od několika měsíců věku, jako je tomu zvykem v USA či ve Francii. Je to spíše postupný a flexibilní návrat do práce, nejprve s kratším zapojením, umožňující kombinaci pracovní i rodičovské role, které rodičům pečující o malé děti na českém trhu dlouhodobě chybí.
Dle studie Mc Kinsey (ale i dalších průzkumů, například loňský průzkum společnosti LMC-Jobs.cz) je možnost flexibilní formy práce (především formou snížených úvazků či práce z domova) uváděno samotnými matkami jako nežádanější opatření pro postupný návrat do pracovního života.
Byť v této oblasti již existují průkopníci, zejména v řadách mezinárodních korporátů, české firmy a státní správa se stále drží velmi zpátky. Celkově u nás podíl zaměstnání na částečný úvazek tvoří jen velmi malý podíl, (kolem 6 %), zatímco v Rakousku či Německu takto pracuje přibližně 28 % lidí a v Nizozemsku dokonce 48 % populace.[2] Nový zákon na podporu částečných úvazků má za cíl stimulovat české podniky k nabízení zkrácených úvazků tím, že budou moci uplatnit na tyto zaměstnance slevu 5 % na sociálním pojištění.
Opatření, které rodiče malých dětí požadují na druhém místě, je navyšování kapacit předškolní péče. To je zejména ve velkých městech stále nedostačující, a to někdy i pro děti, které již dosáhly tří let věku.
Potenciál střední Evropy
Česká republika, stejně jako ostatní země střední Evropy procházela v minulých dekádách nebývalým a stabilním ekonomickým růstem. Ten byl tažen především silnou orientací na průmysl a nízkou cenou pracovní síly. Tyto dvě výhody však postupně ztrácejí ve znalostní ekonomice 21. století na významu. Množství přírodních zdrojů a tradiční průmysl budou mít stále menší vliv na vyspělost ekonomiky, naopak na významu roste „lidský kapitál“ a schopnost států jej plně využít.
Dle Světové banky znemožněním pracovních příležitostí velké části žen většina států světa ztrácí miliony a miliardy, které by každoročně přispívaly k růstu HDP (a rozdíly v ekonomické a životní úrovni žen a mužů nepřekvapivě korelují s ekonomickou vyspělostí zemí).
Toto je typickým jevem právě pro střední Evropu. Dle Mc Kinsey jsou (v kontextu EU) obzvláště ve středoevropských zemích, ženy silně podreprezentovány v ekonomice, a to zejména na vyšších pozicích. (A například jen 8 % středoevropských podniků má jako ředitelku ženu). Umožnění jejich lepšího zapojení do pracovního trhu (byť pouze jen prací na pár hodin týdně) by přineslo středoevropským ekonomikám celkem 146 miliard euro v HDP v roce 2030.
Zejména vzhledem ke stárnutí evropské populace je tedy zapojení žen do ekonomiky jedním z faktorů, na nichž mohou země střední Evropy v příštích dekádách budovat svoji konkurenceschopnost. Oproti západní Evropě máme totiž relativně velký potenciál. Dle Evropského institutu pro genderovou rovnost je Česko jednou ze zemí, která by lepším zapojením žen do ekonomiky profitovala velmi silně (oproti jiným členským státům) a naší ekonomice by to přineslo celkový růst až 12 % HDP v roce 2050.
Zjednodušit ženám s malými dětmi zapojení se do pracovního procesu tedy umožňuje nejen důstojnější a kvalitnější život pro samotné matky, ale (přes možné počáteční náklady) může být jedním z pilířů pro robustní a stabilní růst české ekonomiky.