Schválení návrhu na plošný reverse charge 3
16.10.2018
Poslední část série pojednávající o zavedení plošného mechanismu reverse charge se bude věnovat otázce, zda je to opravdu nástroj, který České republice pomůže a vyřeší problémy s daňovými úniky. Zavedení tohoto nástroje v Česku je prezentováno vládou příliš pozitivně a tak, že de facto vyřeší problémy s daňovými úniky. Ačkoliv má tento systém bezesporu spoustu pozitiv, je třeba při jeho prosazování poukázat i na negativa a rizika, která jeho zavedením hrozí.
DPH je daň, která je v Unii značným způsobem harmonizovaná. Už nyní se v evropských institucích vyjednává tzv. definitivní systém DPH, který by měl výrazně snížit riziko daňových úniků, snížit administrativní náklady a zpřehlednit systém DPH v Evropské unii. Proto také platí výjimka na zavedení generálního reverse charge pouze do půlky roku 2022. Toto zavedení v jednom členském státě však v rámci Unie nic neřeší. Naopak, karuselové podvody, které fungují napříč státy, se přesunou do jiných zemí, proto také s touto výjimkou některé členské státy dlouho nesouhlasily. Stanovení určité hranice (v tomto případě 17 500 EUR) aplikovatelnosti reverse charge by také mohlo vést k tomu, že by podvodníci rozdělili transakce řetězových podvodů tak, aby nepřekročily stanovenou hranici.
Generální reverse charge také z DPH udělá de facto daň prodejní. U té je ale dle dostupných studií vyšší pravděpodobnost podvodů než u klasické DPH (i proto je většina států proti tomuto opatření). Veškerá daňová povinnost bude ležet na závěrečném článku řetězce, který bude prodávat zboží spotřebitelům, tedy na retailovém prodejci. Nepřiznání daně v tomto případě však povede k daňovému úniku v plné výši, a ne jen z přidané hodnoty daného obchodníka. Ministryně Schillerová sice tvrdí, že díky tomu bude moci finanční správa veškeré kapacity zaměřit na subjekty, které mají na konci daň přiznat a odvést, nicméně tato kontrola nikdy nemůže být dostatečně efektivní (pokud například velký obchodník malou část produkce prodá načerno, přijde stát o celou DPH z tohoto prodeje a bude téměř nereálné takto malé úniky u každého vystopovat). Celkově zde tedy hrozí velký počet malých úniků, jejichž kontrola je mnohem náročnější než v rámci dnešního systému. Nezaplacení kumulované daně na konci řetězce také nejenže zvýší výkyvy v příjmech státního rozpočtu, ale ve výsledku negativně ovlivní jeho cash-flow (v klasickém režimu stát průběžně dostává částky z odvodů, navíc vratky DPH může například pozdržet).
Celkově nelze souhlasit s tím, že by zavedení generálního reverse charge vyřešilo problém daňových úniků. Ten se akorát přesune na jiná místa a samozřejmě se objeví nové způsoby daňových podvodů. „Lákadlem“ by byl například fakt, že by zboží kolovalo na trhu bez daně (jeden z příkladů takových úniků je třeba falešné zapojení subjektů, které nemají právo na odpočet daně, do těchto transakcí). Navíc možnost daňového úniku v celé výši na konci řetězce by byla pro daňové podvodníky pravděpodobně „motivační“.
I když by zavedení reverse charge bezesporu zlepšilo cash-flow daňových subjektů (odpadnuly by nepříjemnosti se zadržovanými odpočty), problémem by byly administrativní náklady a tzv. „compliance cost“ daňových subjektů, které jsou v rámci reverse charge mechanismu dle dostupných studií mnohem vyšší, což je v rozporu s cíli, které si Unie klade. Tvrdit, že zavedení plošného mechanismu reverse charge vyřeší problém daňových úniků, je tedy přehnané.