Spolupráce EU a USA v oblasti bezpečnosti a obrany

Výměna názorů vyzněla v konsenzuálním a liberálním duchu ze strany USA i EU. Panovala shoda ve většině témat. „Resumé“ debaty bylo kladné zhodnocení současného evropského přístupu k budování evropských vojenských kapacit. Je však nutné chápat, že se tím nerozumí jednotná evropská armáda, ale koordinování armád jednotlivých členských států pod záštitou EU. Byla vyzdvihována důležitost kooperace a vztahu USA a EU, stejně tak jako význam NATO. EU má současně zvýšit svůj geopolitický význam.

Stav vztahu EU - USA

Na úvod debaty byl vyzdvižen historický významu vztahů USA a EU, stejně tak jako nepostradatelná potřeba výtečného vztahu současného. Evropská integrace byla od svého počátku hnána vpřed USA. V dnešní době se však nacházíme na pomyslné křižovatce vzájemného vztahu, proto je potřeba pracovat na novém rámci společného zájmu v oblasti bezpečnostní a obranné politiky.

Jazyky tvrdící, že Evropa může v této oblasti pracovat samostatně jsou milné, ale současně je třeba zvýšit akceschopnost evropských vojsk.

Představitelé USA i EU se shodují na potřebě postupného naplňování závazku vůči NATO v podobě 2% HDP na zbrojení. Současně jsou EU navyšovány výdaje na PESCO a obranný fond. Tyto tendence jsou USA hodnoceny kladně, také EU si uvědomuje jejich význam. Evropa však nemá fungovat jako pobočka NATO, ale má být schopna kooperace v podobě společné mobilizace ozbrojených sil. Podle USA má EU vzít na sebe podíl zodpovědnosti v dnešním multipolárním světě, ve kterém jsou na vzestupu další mocnosti jako Čína, Indie, Rusko. USA potřebují spolupráci spojenců v oblasti zajišťování evropského i světového míru, nemohou dále plnit roli jediného „šerifa ve městě“. Tento požadavek je přijímán také EU a potřebu akceschopného evropského vojska vyzdvihuje zejména E. Macron, jehož prohlášení jsou v této oblasti schvalovány EU i USA.

Je třeba pochopit, že v otázkách bezpečnostně-obranné politiky nejde jen o bezpečí a obranu Evropy, ale je to zejména diplomatický a politický nástroj, pomocí kterého se EU musí podílet na řízení a správě světa. Kooperace v rámci NATO je v tomto případě zásadní, kritizován je však fenomén „duplikace“ tedy zdvojení vojenských akcí jednotkami NATO a těmi evropskými. Také proto je nutná úzká kooperace a společná analýza či plánování.

Pro americkou stranu je významné, že EU poskytuje koordinovaný postup. USA mají na evropském kontinentu v současnosti 80 000 vojáků a do roku 2022 je plánováno navýšení těchto kapacit. Důvod pro tuto činnost je opřen o princip „zastrašování“ protistran. Americké jednotky jsou dnes přítomny v hojném počtu v Polsku, Estonsku a dalších východně položených zemích EU. Současně je plánována další výstavba protiraketové obrany s umístěním v Belgii, Polsku a Španělsku. Kooperace EU a USA funguje také na úrovni EUROPOLu, v jehož strukturách již fungují expertní týmy z USA.

Obě strany se shodují na skutečnosti, že do budoucna je nutností větší počet strukturovaných dialogů. Dialog má být pod záštitou OSN mezi NATO a EU, kde má EU zastupovat vysoký představitel pro SZBP. Obě strany dále podporují vojenské akce skupiny G5 pro SAHEL. Skupina zemí G5 pro SAHEL je protiteroristické seskupení pěti afrických zemí (Mauritánie, Mali, Nigér, Chad a Burkina Faso), jejíž úkolem je udržování bezpečnosti a stability v regionu oblasti Sahel (viz obrázek). Tato africká spolupráce je finančně podporována Evropskou Unií i USA, její význam vyzdvihuje zejména E. Macron, který přislíbil výraznou podporu jejího snažení. Jednotky G5 SAHEL jsou také přímo zesilovány jednotkami OSN v oblastech konfliktu. Hlavním protivníkem v regionu jsou pro skupinu zemí G5 islamistické jednotky.

USA závěrem zdůraznily, že nemají snahu podkopávat význam čl. č. 5 charty NATO o společné obraně. Panuje však shoda na nutnosti budoucí reformy OSN, jejíž struktura je v dnešní době zkostnatělá a nevyhovuje současnému světovému uspořádání.

Brexit a další spolupráce

Dalším tématem debaty byla podoba budoucího vztahu EU a Spojeného království po britském opuštění Evropské unie v oblasti obrany a bezpečnosti. USA i EU se shodují na nutnosti kooperace EU a Spojeného království v této oblasti, stejný názor zastává také britská premiérka Theresa May. Významnou roli by v tomto případě měla sehrát PESCO, jako hlavní nástroj EU pro koordinaci obrany a bezpečí s nečlenskými státy. Obě strany jsou si však vědomy, že britská společnost takovéto spolupráci příliš nakloněna nebude. Vysvětlením potřeby bezpečnostní kooperace EU a Spojeného království britské společnosti se bude muset zaobírat zejména britská vláda.

Společné zájmy i hrozby

USA i EU se shodují na pojmenování společných zájmů a hrozeb v této oblasti politiky a vyzdvihují potřebu společného postupu. Patří sem zejména boj proti terorismu a Dáeš, hybridní válka, migrace, kybernetické útoky, zesílení vojenských struktur a udržení stability v nestabilních oblastech SAHELu, Balkánu, Baltského a Černého moře, Východní Evropy či blízkého Východu. Dále se jedná o řešení ukrajinské krize, kde USA kritizuje EU pro malou činnost a dále stálý fenomén Ruska s jeho snahami o destabilizaci Evropy i USA. Požadovanou prioritou ze strany USA k EU je zlepšení mobility obranných složek po Evropě. Jedná se o vybudování vojenské infrastruktury a plynulejšího přeshraničního přechodu pro ozbrojené jednotky. Rychlost přesunu je podle USA tou zásadní proměnnou při řešení konfliktů. Uvnitř EU je však potřeba lepší identifikace společných zájmů a hrozeb, protože dochází k jejich teritoriální fragmentaci. USA proto apeluje na EU, aby na tato témata vedla více diskuzí také na vnitřní úrovni. Je nutností vytvořit důvěru mezi státy EU27.

Dále je nezbytné navýšení finančních zdrojů pro evropský obranný fond a finanční podpora snažení skupiny zemí G5 v oblasti SAHELu. Apelováno je na plnění závazků 2 % HDP vůči NATO.

Debata tak potvrdila současný trend směřování pozice Evropské unie jakožto akceschopného a jednotného aktéra v oblasti bezpečnosti a obrany. EU by se měla stát pevným a schopným spojencem USA, jejichž společné akce by měly být koordinovány v rámci NATO. V minulosti cílila Evropská unie na využívání a rozvíjení „soft power“ v podobě ekonomických nástrojů. Svůj nabývající světový geoekonomický význam by v příštím období měla EU podložit také „hard power“, pomocí které podloží také svůj význam geopolitický. Tím se rozumí vytvoření kooperující evropské armády vzniklé z armád členských zemí EU. Evropská vojenská síla by měla EU pomoci při budování pozice celosvětově uznávaného a vlivného aktéra, který se bude podílet na udržování světového míru a správě planety v dnešním multipolárním světě.