The Cum-ex Files jako nový skandál s daňovými úniky
25.10.2018
Tzv. cum-ex podvody (případně jejich varianty) probíhají pravděpodobně po celé Evropě, nejvýznamnějším místem však bylo Německo. V Německu měl tento skandál poměrně výraznou odezvu a německé úřady nejenže prošetřují možné úniky, ale přijaly už v minulých letech opatření, která by těmto operacím měla zabránit. I přesto však investoři nabízí nadále možnost těchto investic, které stojí na vratkách nezaplacených srážkových daní z dividend.
Dvojice novinářů v utajení kontaktovala jednoho předního zprostředkovatele těchto investic s cílem získat nabídku investičních možností a zjistit, jakým způsobem dnes tyto podvody fungují. Na základě zjištěných informací mezi nejprofitabilnější země dnes patří pravděpodobně Francie a Itálie, ale třeba i Česká republika (viz obrázek). Naopak v Německu a Dánsku, kde byly dosud odhaleny největší úniky, je dnes možné páchat podobné operace jen velmi omezeně.
Celý mechanismus využívá možnosti vrácení srážkové daně z dividendy. Při výplatě dividendy je z ní totiž ihned sražená daň, ale zároveň příjem z dividendy je i předmětem daně z příjmů, proto, aby nedošlo ke dvojímu zdanění, finanční úřady vrací sraženou daň. V určitých případech však našli investoři možnost, jak obdržet sraženou daň od finančního úřadu dvakrát, aniž by byla dvakrát odvedena.
Cum-ex podvod probíhá následujícím způsobem. Obchodník koupí akcie (cum) v den či těsně před datem výplaty dividend, ale s tím, že doručení akcií (ex) je až za několik dní (po výplatě). Následně se akcie prodají zpátky (případně přeprodají dále skrze třetí osoby). Tyto operace se provádějící specifickým způsobem a velmi rychle, a díky tomu umožní oběma subjektům požádat o vratku srážkové daně z dividendy, ačkoliv tato daň byla zaplacena pouze jednou. Tato daň se platí (a nárokuje) v daňovém domicilu společnosti, jejíž akcie jsou obchodovány (tedy v domicilu společnosti, která dividendy vyplácí). Investoři se však mohou pohybovat po celém světě. To umožňuje aktérům provádět tyto operace mezinárodně a ve velkém. Banky poskytují daňová potvrzení jednotlivým obchodníkům, kteří pak na jejich základě nárokují (úspěšně) srážkovou daň. Tímto způsobem se provádějí i další variace cum-ex podvodů, jako je třeba tzv. cum-cum podvod (ten právě probíhá přeshraničně).
Tento typ daňového úniku vznikl pravděpodobně náhodou, když jeden takový investor provedl podobnou operaci a následně dostal vratku daně, aniž by v tu dobu akcie vlastnil. Původně chtěl peníze vrátit, nicméně odborníci provedli právní rozbor a zjistili, že to protizákonné není a může si je nechat. Vychází se zde z myšlenky, že taková operace není zákonem vůbec pokryta, a není tedy zakázána. A co není zákonem výslovně zakázáno, to je povoleno.
Na základě toho začaly vznikat organizované skupiny finančních investorů, investičních fondů a bank, ale také právníků a daňových poradců (a dalších), které těchto mezer využívali a připravovali státní pokladny o miliardy EUR. Odhady těchto úniků jsou naprosto bezprecedentní a enormní. Navíc byly (a jsou) tyto mechanismy stále vylepšovány. Jeden z nejagresivnějších a nejznámějších „investorů“, který tyto úniky prováděl, si k tomu dokonce koupil banku, aby měl celý cum-ex řetězec pod kontrolou (hlavně tedy vydávání potvrzení o zaplacené srážkové dani). Ve výsledku se tedy akcie točily pořád dokola, banka vydávala potvrzení a stát vracel nezaplacenou daň. K provedení takového obchodu však není ani potřeba akcie fyzicky kupovat. Finančníci si akcie mezi sebou půjčují (institut stock lending and borrowing), a poté navzájem vrací. Celá akce je tedy pouze na papíře a profit z těchto investic je nejenže obrovský, ale zároveň i „bezrizikový“, jelikož státní pokladna je obrazně řečeno nevysychající zdroj peněz. Ve výsledku jsou tedy tyto investice krátkodobé a extrémně výnosné.
Otázka, zda je tento typ operací opravdu legální, není vůbec jednoduchá. Když Německo na tento typ operací přišlo, tak v roce 2011 přijalo první legislativní opatření k zabránění těmto podvodům. Další pak přišlo v roce 2016, nicméně pravděpodobně pořád existují způsoby, jak tyto zákony obejít, což dokazuje i infiltrace novinářů z cum-ex files. Prokazování úmyslné participace na podvodu či falšování daňových dokumentací je extrémně náročné, mnoho aktérů se možná ani nelegálního jednání nedopustilo.
Morální či etický aspekt je zde však naprosto jasný. Insider, kterého investigativní novináři zpovídali, vyprávěl o tom, že si tohoto aspektu byli všichni účastníci naprosto vědomi. Zaznívaly i věty, že kdokoliv by měl problém s tím, že jejich jednání povede třeba k nižšímu počtu školek postavených v Německu, měl by opustit místnost. Nikdo to však neudělal. Spousta investorů si také zakládala na co nejvyšší diskrétnosti, právě proto, aby náhodou nemohli být s takovou operací spojeni. Zapojeno bylo totiž spousta předních a známých podniků či byznysmenů, kteří nechtěli přijít o svoji reputaci. Proto také většina z toho mála investorů, kteří z těchto obchodů vycouvali, tak udělali v obavě o svoji reputaci, ne kvůli morálním nebo etickým důvodům.
Morální a etický aspekt koneckonců měl možná i podíl na odhalení těchto praktik. Investigativní novináři obdrželi flash disky s inkriminovanými materiály a na sestavování celého příběhu spolupracovali s Insiderem, který pocházel přímo ze špiček těchto organizovaných struktur. Tento Insider spolupracuje s německou prokuraturou na rozklíčování cum-ex podvodů, včetně celého pozadí. Odhaluje totiž i motivaci a zákulisí, které tuto skupinu lidí charakterizuje. Podle jeho slov už nejde jen o peníze, ale o co nejvyšší úniky dokazující schopnosti a zvyšující reputaci. Tato chamtivost měla také bezesporu svůj podíl na zveřejnění této kauzy.
Novináři však ještě zdůrazňují politický problém, který spočívá v tom, že například státy, které již tyto daňové úniky před léty objevily a již některá legislativní opatření třeba přijaly, neudělaly z tohoto tématu prioritu. Vlastně se tím nejspíš na mezinárodní úrovni nijak zvlášť nezaobíraly, navzdory tomu (nebo možná proto), jak rozsáhlá síť je kolem těchto úniků vytvořena. Nezbytné je tedy zvýšit komunikaci mezi jednotlivými státy (a jejich daňovými autoritami).
Tímto tématem se bude zabývat také Evropský parlament v rámci výboru TAX3. Zatím tato odhalení nebudí tak vášnivé reakce, jako byl únik tzv. Paradise Papers nebo Luxembourg Leaks, ale je pravděpodobné, že pokud se podaří tuto kauzu rozklíčovat, stane se z ní vysoce sledovaný a senzační skandál, jelikož na rozdíl od ostatních případů, zde dochází přímo k čerpání obrovských finančních prostředků z jednotlivých státních kas.