Tusk: Cítím, že máme velkou šanci jít společně, daleko a rychleji
24.10.2017
Velmi Vám děkuji, předsedo Tajani, vážení poslanci Evropského parlamentu.
Jak víte, jsem posedlý jednotou. Tato jednota byla se mnou během posledního jednání Evropské rady, ale doopravdy se mnou byla od mého prvního pracovního dne v Bruselu. To je důvod, proč jsem odmítal vyřazení Řecka z eurozóny v roce 2015. To je důvod, proč se řídím společnou politikou Evropské unie vůči Rusku během konfliktu s Ukrajinou.
Po mnoho měsíců jsem vytvářel dohodu mezi EU27 s cílem dát ministerskému předsedovi Cameronovi důvod zůstat v EU. Přestože to znamenalo, že každý ze sedmadvacítky musel přinést oběti. Bohužel to nebylo pro Brity dost. Po Brexitu jsem pracoval na vytvoření jednoty mezi EU27 pro vyjednání s Velkou Británií. Ukázali jsme, také během posledního jednání Evropské rady, že nikdo nemůže rozdělit EU27 během těchto vyjednávání. Usilování o jednotu je jedním z důvodů vytvoření „agendy lídrů“. Minulý pátek všichni lídři souhlasili, že prioritou je pro ně jednota mezi sedmadvacítkou. Toto zaznívalo jednohlasně. Na tomto pro mne nelehkém úkolu jsme dosáhli plného pochopení hned od začátku. Agenda lídrů vyvrátila nebezpečné názory, že společně můžeme pouze stát na místě a že pohybovat dopředu se můžeme pouze, pokud se rozdělíme. Jde o skloubení dynamiky a jednoty. Je to o tom být ambiciózní a zůstat pohromadě současně. To samozřejmě nevylučuje možnost zesílené spolupráce jako poslední záchranné řešení, které je otevřené pro všechny a v souladu se smlouvami.
Můj záměr je stavit na tom, co spojuje. Ne na tom, co rozděluje. A to neznamená, že bychom se neměli postavit s odvahou problémům, které jsou nebo by mohli být rozdělující. Tak, že můžeme najít jejich společné řešení. Pouze zmíním: migrace, EHMÚ a Brexit.
Když přijde na migrační krizi, apeluji od samého počátku na vytvoření evropského řešení, které nás spojuje a na ochranu našich vnějších hranic. Činil jsem tak při vědomí, že jsou to také myšlenky, které staví členské státy do permanentního konfliktu. Jednou z takových otázek je relokace, přesněji řečeno povinné kvóty. V této problematice je konsenzus nepravděpodobný dnes stejně, jako byl před mnoha měsíci. Ale vidím reálnou šanci na plnou shodu do června v případech jako ochrana vnějších hranic, rozhodující podpora zemí první linie, kterými jsou Itálie, Řecko, Španělsko, Bulharsko. Strategie vůči Africe a větší podpora mezinárodním organizacím, které pomáhají uprchlíkům a migrantům – UNHCR, IOM, světový potravinový program, Evropská správa politiky návratu a zpětného přemístění, stejně tak jako prvky dublinské reformy. Pokud budeme v těchto případech opravdu efektivní, budeme blízko trvalému řešení migrační krize.
Pokud jde o reformu Evropské měnové unie, po zveřejnění zprávy pěti předsedů by nikdo neměl mít žádné pochybnosti o tom, co musíme udělat. Všechno je křišťálově jasné. Problémem jsou konflikty zájmů členských států. Jedním z prvních účinků agendy lídrů je souhlas najít potenciální řešení v nejbližší možné budoucnosti přes tyto jednotlivé rozdíly. Udělám cokoliv je v mých silách, abych provedl první konkrétní kroky do června k vytvoření Evropského měnového fondu a zesílení stability měnové unie. Stále věřím, že je to možné. V červnu bude jasné, jestli jsem nevyléčitelným optimistou, ale jednu věc vám mohu dnes slíbit. Pokud nedosáhneme shody do června, vysvětlím přesně, proč to nebylo možné a kdo je za to zodpovědný.
Pokud jde o brexitová vyjednávání, podařilo se nám vytvořit a udržet jednotu mezi EU27. Ale před námi je stále ten nejtěžší zatěžkávací test, pokud neuspějeme, vyjednávání skončí naší porážkou. Musíme udržet naši jednotu bez ohledu na výsledky rozhovorů. EU bude schopna zhostit se jakéhokoliv scénáře, pokud nebudeme rozděleni. Vlastně je to na Londýnu, jak to skončí. Dobrým obchodem, žádným obchodem nebo žádným Brexitem. Ale při každém z těchto scénářů ochráníme náš společný zájem, pouze pokud budeme jednotní. Pokračujeme v hledání nejlepší cesty k Evropě, která je jednotná, solidární a suverénní. Naše hledání musí být doprovázeno neustálou hlubokou reflexí esence našeho společenství.
Rád bych řekl pár slov o třech jeho dimenzích. Za prvé, jsme teritoriálním společenstvím, což znamená že máme společné území a společné vnější hranice. Naše povinnost je ochraňovat je. Migrační krize nás upozornila plnou silou na potřebu efektivní kontroly našich vnějších hranic. Zatímco agresivní chování některých třetích zemí a destabilizace okolo Evropy nás upozornila na potřebu ochrany našeho území. Z tohoto důvodu chceme zahájit permanentní strukturovanou spolupráci v oblasti bezpečnosti a obrany zvanou PESCO do konce tohoto roku. Za účelem ochrany našich vnějších hranice musíme vytvořit udržitelný a efektivní model financování, a to ve větším rozsahu než kdykoliv předtím. Mělo by se to stát součástí našich diskuzí o budoucím víceletém finančním rámci.
Za druhé jsme kulturním společenstvím, což neznamená, že jsme buď lepší, nebo horší. Jsme prostě rozdílní od zbytku světa. Naše otevřenost a tolerance nemůže znamenat opuštění ochrany našeho dědictví. Máme právo a povinnost pečovat o to, co nás odlišuje od ostatních kultur. Ne se záměrem být proti někomu, ale být sami sebou. Bez pocitu nadřazenosti, ale s pocitem oprávněné hrdosti. Pamatuji si skvělý „hashtag“ od jednoho z vašich lídrů, který říkal: „Jsem Evropan a jsem na to hrdý“. Z toho důvodu prvním bodem agendy lídrů na setkání v Götteborgu v listopadu je kultura a vzdělání.
Za třetí jsme politickým společenstvím. Je nejvyšší čas na to, abychom obnovili naše přísahy ve jménu našich politických hodnot zakotvených v článku 2 Smlouvy o fungování Evropské unie. Unie byla založena na hodnotách respektu k lidské důstojnosti, svobodě, demokracii, rovnosti, vládě práva a respektu k lidským právům zahrnující právo lidí patřících k menšinám. Tyto hodnoty jsou běžné pro členské státy ve společnosti, ve které jsou pluralismus, nediskriminace, tolerance, spravedlnost, solidarita a rovnost mezi muži a ženami dominantními. Rád bych připomněl všem u moci, všem členským státům, že podpisem smlouvy jste podepsali také tento článek. Takže ji buď respektujete, nebo přímo říkáte, že ji odmítáte se všemi důsledky tohoto faktu.
Konečně, rád bych zmínil problematiku, které by bylo těžké se vyhnout konkrétně zde ve Štrasburku. Konkrétně budoucí kompozici Evropského parlamentu. Pro toto téma jsem naplánoval speciální setkání Evropské komise v příštím roce. Jak víte, musíme se zabývat tímto tématem kvůli Brexitu stejně tak jako kvůli měnící se demografii. Beru všechny návrhy vážně, které se objevily v této debatě. Jsou to všechno zajímavé a proevropské myšlenky. Osobně věřím, že nejpřirozenějším řešením by bylo adoptovat jednoduché pravidlo – „méně zemí, méně mandátů“. Není to pouze pragmatické a logické, ale také očekáváné veřejným míněním. Samozřejmě takovéto řešení v žádném případě nevyvrací ideu nadnárodnosti. Uvědomuji si, že toto bude naše společné řešení, jelikož parlament bude navrhovat a spolurozhodovat o této problematice. Z tohoto důvodu bych byl rád, kdybyste vzali tuto možnost v potaz. Drazí přátelé, když jsem zde byl v březnu tohoto roku, možná si vzpomenete, že jsem zde připomínal přísloví: „Chcete-li jít rychle, jděte sami. Chcete-li jít daleko, běžte společně.“ Dnes cítím, že máme velkou šanci jít společně, daleko a rychleji. Děkuji.