1. Aktuality
2. Uprchlická krize a kroky EU

Uprchlická krize a kroky EU

19.06.2017

K dodržování dohodnutých pravidel

Rezoluce Evropského parlamentu z 18.5. 2017 apeluje na dodržení rozhodnutí členských států z roku 2015, kdy se členské státy za podpory Evropského parlamentu zavázaly přijmout 160 000 žadatelů o azyl z Řecka a Itálie. Hlavním důvodem, proč tuto rezoluci podporuji, je apel na dodržování pravidel, která byla legitimně přijata Radou EU. Toto rozhodnutí bylo v roce 2015 přijato legitimní cestou, kdy pouze ministři České republiky, Slovenska, Maďarska a Rumunska byli proti tomuto přerozdělení (Finsko se zdrželo hlasování). Státy EU nemohou ignorovat pravidla a dohody, jež samy vytváří. Naopak by měly ctít hodnoty, na kterých je EU založena, tedy vzájemná spolupráce a solidarita.

Vlivem své geografické pozice největšímu tlaku migrace v této migrační vlně čelí Itálie a Řecko. Těmto zemím bychom měli nabídnout pomocnou ruku. A to nejen snahou Unie o snížení přílivu migrantů do Evropy, což se částečně daří v případě Řecka (kde jsou však desítky tisíc žadatelů o azyl). Na druhou stranu současná situace v Itálii je oproti Řecku horší. Itálie v roce 2016 a 2017 čelí nárůstu počtu žadatelů oproti roku 2015. Udává se, že 1/5 všech migrantů, kteří přichází do Itálie, tvoří nezletilé osoby.

Po počátečním období, kdy byly překážky v přebírání migrantů na straně Řecka a Itálie, se dnes daří touto cestou z nejvíce dotčených zemí přemísťovat kolem 2 500 uprchlíků měsíčně, což vzhledem k tomu, že žadatelů je nakonec méně, než se předpokládalo, postupně povede k naplnění cíle programu. Očekává se, že kvóty brzy naplní Finsko, Irsko nebo Estonsko. Malta již povinný počet přijatých žadatelů o azyl přijala. Naopak Maďarsko a Polsko v rámci programu nepřijalo jediného uprchlíka. ČR s počtem 12 přijatých žadatelů o azyl je 3. zemí s nejmenším podílem plnění dohody.

Kvóty a jejich alternativy

Řešení uprchlické krize má mnoho rovin. Jednou z nich je skutečnost, že v rámci Schengenského systému a jeho pravidel se žadatelé o azyl hromadí na vnějších hranicích společného prostoru. V případě, kdy je migrantů mnoho, není toto udržitelné a je třeba situaci společně řešit.

S jiným systémem než relokace během krize nikdo dosud nepřišel. Česká republika preferovala přijímání žadatelů na základě dobrovolnosti, ovšem ani tento princip sama neplní (přijali jsme 12 uprchlíků, přičemž jsme se dobrovolně zavázali k 1100 a dalších 1591 na základě kvót „povinných“). Je škoda, že „dobrovolné“ přijímání uprchlíků nefunguje a státy ztratily nebo ještě nenalezly ochotu dohodnout se na souboru kroků, které pomohou krizi řešit, a které férově zapojí všechny země.

Mimo řešení situace žadatelů o azyl, kteří do EU dorazili, představují další část řešení krize i bilaterální dohody, jež Evropská komise s africkými státy vyjednává a snaží se podporovat rozvoj v tomto regionu. Je to správné jak politicky a sociálně, tak i ekonomicky. V zemích, kde jsou obyvatelé či jejich skupiny třeba kvůli válce v ohrožení života, musíme přispět k pomoci těm, co utíkají před válkou a terorem. EU se nemůže uzavřít a nevnímat geopolitické události, které se dějí v jiných částech světa, jelikož jí to může následně ovlivnit, o čemž jsme se mohli v posledních letech přesvědčit.

Terorismus

Spojování terorismu a tzv. migrační vlny není dle mého názoru správné. K tomuto spojování, jak ukazují analýzy, pomohla média, která uprchlíky spojovala s hrozbou, či terorismem. Teroristy ve většině posledních případů nebyli žadatelé o azyl, ale občané EU, jejichž kořeny sice sahají na Blízký východ, avšak obvykle se narodili a svůj život strávili v Evropě - byli to radikalizování evropští občané, extremisté.

Dokonce i nedávná historie navíc jasně ukazuje, že k páchání násilí či k terorismu jsou zneužívány všechna možná náboženství či ideologie, a páchání těchto hrozných činů jsou schopni lidé různých skupin či etnik.

Prevence těchto jevů je složitá, stojí jak na práci s komunitami a omezení jejich mnohdy značného sociálního problému, ale stejně tak i na využití obranných mechanismů proti těm, co podněcování násilí či radikalizaci podporují. Efektivní spolupráce bezpečnostních složek, sdílení informací a využití všech dostupných zdrojů by měly být povinností. Naopak je potřeba zvážit zásahy do základních svobod občanů, které by mohly ve svém důsledku vést k omezení hodnot, na kterých naše společnost stojí.

Mediální obraz tzv. migrační krize

Více než v jiných otázkách mají v tomto tématu zásadní roli média a jejich prezentace tzv. migrační krize. Jelikož většina české populace neměla s migranty v době tzv. migrační krize přímou zkušenost nebo jen velmi sporadickou, má se za to, že velký podíl na formování postojů vůči migrantům má mediální pokrytí témat spojených s otázkou migrace. Jinými slovy lze předpokládat, že média určitým způsobem formují veřejné mínění, a tím mohou také ovlivňovat postoje veřejnosti k otázkám migrace. Mediální pokrytí migrační krize nebylo vyvážené, jak ukazují analýzy hlavních zpravodajských relacích, tištěných deníků nebo zpravodajských serverů. Média zdůrazňovala bezpečnostní a administrativní rizika spojená s imigrací. Taková prezentace mohla u občanů vyvolat pocit ohrožení a zvýšenou poptávku po krátkodobých a úderných řešeních. Naopak humanitární hledisko a nedostatečná pozornost věnována situaci v zemích původu mohly snížit pocit soucitu s lidmi na útěku. Dalším znakem mediálního obrazu tzv. migrační krize byla její politizace. K migraci se vyjadřovalo nezanedbatelné množství tuzemských politiků. Nejčastějším řečníkem byl Chovanec, ministr vnitra, jehož následovali zástupci bezpečnostních složek, jen v omezeném množství byli řečníky experti na problematiku migrace.

Zdroje:

Analýza televizních relací (Nova, ČT1)

Analýza internetových serverů (Novinky, ČT24, Idnes)

Analýza tištěných deníků (Blesk, MF DNES) - zde se jedná o mé shrnutí bakalářské práce, na odbornější analýze v současné době spolupracuji

Kvóty

První návrh kvót byl představen již v květnu 2015. Tento návrh měl za cíl přemístit 40 000 žadatelů o azyl z Řecka a Itálie a 20 000 žadatelů o azyl z uprchlických táborů mimo Evropu. Na Českou republiku mělo na základě tohoto mechanismu připadnout 1863 žadatelů o azyl. Kvóty po odporu některých zemí byly zamítnuty a místo nich se členské státy zavázaly přerozdělit stejný počet žadatelů avšak na dobrovolném principu. Český premiér přislíbil dobrovolně do konce roku 2017 přijmout 1 100 z Řecka a Itálie. Dobrovolný systém ovšem nefungoval, a tak po zvýšení počtů žadatelů o azyl se opětovně začalo uvažovat o kvótách. Dne 21. září 2015 byly kvóty tzv. kvalifikovanou většinou[1] odhlasovány. Na Česko mělo z celkového počtu 120 000 migrantů připadnout 2 978 osob, ale poté, co Maďarsko rozhodlo, že se přerozdělování účastnit nebude, se jejich počet snížil na 1 591 osob z celkových 66 000 migrantů. Nadále zůstávalo platné i dobrovolné přijetí 1 100 běženců z Itálie a Řecka, takže celkově měla Česká republika přijmout 2691 žadatelů o azyl. Proti návrhu hlasovali ministři vnitra České republiky, Slovenska, Maďarska a Rumunska, Finsko se zdrželo hlasování a ostatní ministři s kvótami souhlasili. Česká republika doposud přijala 12 osob a ani zdaleka nenaplnila svůj dobrovolný příslib, natož povinné kvóty.

Žadatel o azyl, azylant nebo uprchlík?

V diskursu o migraci pravidelně dochází k zaměňování pojmů jako uprchlík, azylant nebo žadatel o azyl. Přičemž každý z těchto termínů má jiný právní status, proto je potřebné tyto pojmy ujasnit. Žadatelem o azyl se rozumí osoba, která prošla registračním systémem, tedy požádala o azyl např. v jedné ze zemí EU. Tito lidé žádají o mezinárodní ochranu před pronásledováním nebo nebezpečím vážné újmy v zemi původu. V době, kdy člověk čeká, zda jeho žádosti bude vyhověno či nikoli, hovoříme o „žadateli o azyl“ či „žadateli o mezinárodní ochranu“, jakmile žadatel o azyl získá tuto ochranu, stává se z něho „azylant“. Azylanti získávají po dobu trvání azylu trvalý pobyt na území České republiky, mohou zde pracovat, či studovat a mají právo na zdravotní péči i sociální zabezpečení. Azylanti musí dodržovat veškeré právní předpisy České republiky. Na rozdíl od občanů České republiky nemají voličské právo a při odůvodněném podezření může těmto osobám být ochrana odejmuta.

Český právní systém termín „uprchlík“ nezná a v této souvislosti mluví o tzv. „azylantovi“, ale azylant na rozdíl od uprchlíka může nabývat zcela jiného právního postavení. Aby člověk mohl být podle mezinárodního práva[2] označen za uprchlíka, musí splňovat dvě podmínky. Taková osoba zaprvé opustila svou vlast, protože mu v ní hrozilo nebezpečí. Zadruhé země původu takové osobě nebyla ochotna poskytnout ochranu, či pomoc. Rozhodnutí o opuštění své země tedy nebylo dobrovolné a jedná se o případ tzv. nucené migrace. Uprchlík může požádat o azyl v jiné zemi a tím se z něho stává žadatel o azyl. Lze tedy navodit linii, kdy se osoba stane uprchlíkem, následně žadatelem o azyl a pokud azyl bude udělen, tak v konečném důsledku azylantem. Není ovšem podmínkou, aby osoba, která žádá o azyl, byla zároveň uprchlíkem.

Zdroje:

http://www.unhcr.org/cz/98-czkomu-pomahamezadatele-o-azyl-html.html

http://encyklopedie.org/uprchlik/ - jedná se o webovou stránku o migraci, kterou založili studenti UK Praha a články jsou postavené na akademické bázi.

http://encyklopedie.org/azylant/

http://encyklopedie.org/zenevska-umluva-o-pravnim-postaveni-uprchliku/

Azyl

Na základě rétoriky některých politiků se může zdát, že nám EU „diktuje“, koho máme v rámci tzv. relokačního systému přijmout. My jsme se zavázali naplnit v rámci kvót určitý počet žadatelů o azyl, ale o tom, kdo k nám přijde a komu udělíme azyl, rozhodují orgány České republiky. Osoba, která žádá o azyl v České republice, musí splňovat česká vnitrostátní pravidla, které určují imigrační politiku České republiky. Azyl nebo také mezinárodní ochrana v České republice může být udělena ze třech důvodů. Za prvé při pronásledování za uplatňování politických práv a svobod z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Druhou možností, kdy může být osobě udělen azyl, je při sloučení s rodinným příslušníkem (manželem, nezletilým dítětem nebo v případě nezletilého dítěte s rodičem), kterému již byl azyl udělen. Posledním důvodem k udělení azylu jsou takzvané humanitární důvody. Na humanitární azyl není právní nárok a je čistě na uvážení ministerstva vnitra, komu jej udělí a z jakých důvodů.

Azyl lze odejmout, a to například z toho důvodu, kdy se podmínky v zemi původu změní a bude možné pominout důvody pro udělení azylu, nebo při spáchání vážného trestného činu nebo při opětovném využívání ochrany své země. Pokud žadateli o azyl byla přidělena mezinárodní ochrana, tak dostává povolení k pobytu a cestovní doklad pro uprchlíky, který vydává Ministerstvo vnitra. Na základě tohoto dokumentu je uprchlíkovi umožněna běžná turistika v rámci Schengenského systému, která nesmí přesáhnout 90 dní v každých 180 dnech.

Zdroje:

http://www.mvcr.cz/clanek/azyl-prubeh-spravniho-rizeni-o-udeleni-mezinarodni-ochrany.aspx

http://www.migrace.com/cs/poradna/informace-pro-cizince/zadatele-o-mezinarodni-ochranu

http://encyklopedie.org/azyl/

http://encyklopedie.org/zakon-o-azylu/

Doplňková ochrana

Osobě, jež nesplňuje výše dané požadavky pro získání mezinárodní ochrany, tedy azylu, může být udělena tzv. doplňková ochrana. Ta se vydává osobě, která prokáže, že by jí při návratu do vlasti hrozilo nebezpečí uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující jednání. Dále lze tuto ochranu udělit v případě, kdy je možné, že by se daná osoba ve své vlasti ocitla ve vážném ohrožení života nebo v oblasti válečného konfliktu. Doplňkovou ochranu může ČR udělit v případě, kdy by vycestování bylo v rozporu s mezinárodními závazky ČR. Rozdílem mezi doplňkovou ochranou a azylem je především v tom, že doplňková ochrana je vydávána jen na dobu určitou a její odůvodnění je přezkoumáváno. Pokud důvody pro ochranu trvají, její platnost může být prodloužena.

Zdroje:

http://www.migrace.com/cs/poradna/informace-pro-cizince/zadatele-o-mezinarodni-ochranu

http://www.mvcr.cz/clanek/azyl-prubeh-spravniho-rizeni-o-udeleni-mezinarodni-ochrany.aspx