Věcnost u debaty o autorské směrnici nahradily emoce a dezinformace
06.09.2018
Velká mediální smršť se již kolem tohoto tématu strhla v červenci letošního roku, kdy hlasování na plénu rozhodlo o tom, že návrh bude podroben hlubší debatě s možností upravit jeho podobu odhlasovanou těsnou většinou na výboru. Celý problém se točí kolem znění článku 11 a článku 13. Článek 11 současného návrhu přiznává majetková autorská práva vydavatelům tiskových publikací za účelem získání spravedlivé a přiměřené odměny za digitální využití svých tiskových publikací prostřednictvím online platforem. Článek 13 pak předpokládá, že online platformy uzavřou s nositeli autorských práv licenční dohodu a v případě, že tuto dohodou neuzavřou, přijmou vhodná a přiměřená opatření vedoucí k tomu, že díla nebo jiné předměty ochrany, u nichž se jedná o porušení autorského práva nebo souvisejících práv, nebudou veřejně dostupná. Online platformám kromě toho náleží povinnost zavést mechanismus podávání stížností a zjednání nápravy a vyřizovat tyto bez zbytečného odkladu.
Mezi odpůrce návrhu patří online platformy typu Facebook a Google, zatímco na straně druhé stojí mediální vydavatelé a různé svazy chránící autorská práva umělců. Je rovněž poměrně zajímavé, že tato problematika svedla dohromady nadnárodní digitální společnosti s různými občanskými iniciativami v čele s Piráty, kteří se jinak proti nadnárodním společnostem poměrně ostře vymezují.
Co znamenají v praxi články 11 a 13?
Články 11 a 13 se tedy snaží řešit dvě situace: umísťování obsahu internetovými platformami na své stránky z vlastní iniciativy (typicky umístění nadpisu s popisem obsahu článku na Google News), a dále vymahatelnost autorských práv při umisťování obsahu uživateli na online platformy bez souhlasu autora (YouTube, Ulož.to).
Přijetí článku 11 by vedlo ke změně dosavadního vztahu mediálních vydavatelství a online platforem typu Google a Facebook, které v současné době používají agregátory zpráv typu Google News a nabízí jejich uživatelům nadpis článku společně s úvodní fotkou a perexem (shrnutí článku v rozsahu několika vět). Články 11 a 13 by posílily pozici právě mediálních vydavatelství vůči online platformám, které by za tento typ zveřejnění musely prostřednictvím licenční smlouvy platit vydavatelstvím určitou peněžní odměnu.
Je nutno podotknout, že současné autorské právo poskytuje rovněž ochranu novinovému článku jako autorskému dílu a je možné jej použít pouze se souhlasem jeho autora. Problémem současné úpravy je však složitá vymahatelnost těchto práv.
Současná odpovědnost online platforem a režim safe harbour
Současný právní režim odpovědnosti online platforem či úložišť pracuje s pojmem “safe harbour,” dle kterého provozovatel online platformy či úložiště není za obsah nahraný na této platformě odpovědný, pokud se aktivně nepodílí na utváření a správě obsahu nahraného na této stránce (typicky server Ulož.to). Poskytovatel má ovšem povinnost závadný obsah odstranit, pokud se o něm dozví například prostřednictvím stížnosti od některého z uživatelů, či samotného autora díla. (např. nahlášením závadného obsahu na Facebooku). Tento proces se nazývá “notice and take down.” Pokud by online platforma či úložiště obsah neodstranilo, stane se za zveřejnění obsahu bez souhlasu autora spoluodpovědným.
Online platformy či úložiště by tedy staly po přijetí nového článku 13 spoluodpovědnými za obsah, který je na jejich serverech sdílen bez souhlasu autora a bez nutnosti předchozího nahlášení. Tím pádem by se již nemohly spoléhat na koncept safe harbour.
Vyostřené postoje obou stran
Jestliže existuje poměrně široká shoda na potřebnosti nové úpravy ochrany autorského práva na internetu, liší se názory na to, jak by tato ochrana měla vypadat a zejména pak jak daleko by měla zajít. Ve veřejném prostoru bohužel převládají iracionální a nepodložené argumenty, které potom vedou k chybným či nesmyslným závěrům. Proto je vhodné připomenout několik základních faktů, které bývají nejčastěji ignorovány či různě ohýbány:
- Článek 11 dopadá pouze na platformy, které poskytují obsah chráněný autorským zákonem a nijak nemění současnou definici autorského díla. V souvislosti s tím nejsou nijak ohroženy satirický tvůrčí obsah a parodie, které spadají pod jednu z výjimek z autorského zákona.
- Článek 11 výslovně uvádí, že jsou z jeho působnosti vyloučeny všechny neziskové projekty (Wikipedia, vzdělávací platformy, internetová tržiště atd.). Hovořit o cenzuře internetu jako takového je tedy zcela nepřiměřené.
- Mechanismus kontroly nahrávaného obsahu musí být v souladu s ochranou osobních údajů a nesmí vést k prozrazení jakéhokoliv osobního údaje uživatele nahrávajícího obsah.
- Článek 13 počítá se zavedením kontrolního a efektivního mechanismu odvolání, jehož podoba je v režii členských států (v úvahu přichází některá z forem alternativního řešení sporů). Není tedy pravdou, že by uživatel neměl možnost se odvolat, či že by jedinou možností obrany byl ekonomicky a časově náročný soudní spor.
Je tedy zřejmé, že současné mechanismy vymahatelnosti majetkových autorských práv v digitálním prostředí jsou nedostatečné a že je potřeba autorskou směrnici určitým způsobem reformovat. Místo nepředpojaté věcné diskuse se bohužel oba názorové tábory označují za zlobbované (jedni Googlem a Facebookem, druzí pak velkými vydavatelskými domy), což brání nalezení rozumného řešení.
Jediné, co je v tuto chvíli jisté, je to, že v týdnu 10.-13. září o autorské směrnici proběhne hlasování na plénu EP. Vše ostatní zůstává otevřené. Do 5.září bylo možno podávat pozměňovací návrhy, ale bude nějakou dobu trvat, než dojde k jejich zpracování a zveřejnění. Nelze tedy v tuto chvíli říct, o jakých návrzích se bude hlasovat, a tím méně, jak tato hlasování dopadnou. Pro úspěšné završení projednávání nové podoby směrnice ovšem bude zásadní, aby atmosféra jednání byla oproštěna od nejrůznějších nálepek, nepravd a ideologických nánosů.