Zaostává Evropská unie za Spojenými státy?
26.02.2019
Podíváme-li se na graf znázorňující roční růst HDP, jasně vidíme, že USA rostl domácí produkt (resp. za krize se méně propadl) od roku 2008 (tedy od roku, kdy globální finanční krize propukla) rychleji než EU či státům s měnou euro. Tento stav trval až do třetího čtvrtletí roku 2015, kdy se situace po téměř deseti letech obrátila - avšak v roce 2017 byl již rozdíl v hodnotách desetin procent (USA 2,27 % vs. EU 2,47 % vs. eurozóna 2,37 %). Z tohoto opětovného přiblížení k hodnotám EU by bylo snadné usuzovat, že růst HDP USA pouze dočasně zpomalil a nyní se vrací ke své dominanci.
Zdroj: World Bank Open Data
Zajímavější je však sledovat růst HDP ve vyjádření per capita (tedy “na hlavu”, tento ukazatel vyjadřuje růst hrubého domácího produktu na jednoho obyvatele daného územního celku, tedy reflektuje fakt, jestli je růst HDP způsoben růstem populace, nebo produktivity, či jiným faktorem). Produkt Spojených států v tomto vyjádření neroste tak výrazně rychleji, ani neporáží Evropskou unii po celý sledovaný interval. Pokud pomineme mírně nižší propad způsobený světovou finanční krizí, Spojené státy rostly rychleji jen mezi lety 2011 - 2015, přičemž koncem roku 2015 je předehnala nejen Evropská unie, ale také státy eurozóny. Vysvětlení, proč státy v Evropě rostly pomaleji než USA, je evropská dluhová krize - nejedná se tedy o stav standardní, který by bylo možné snadno porovnat se stavem ekonomiky americké. A přestože v roce 2015 vrcholila migrační krize v Evropě, která znamenala mnohé nejistoty, EU již během tohoto roku rostla rychleji než ekonomika USA.
Zdroj: World Bank Open Data
Na tento ukazatel je také možné nahlížet z dalšího pohledu - rozdíl mezi růstem HDP (celého územního celku) a růstem HDP na obyvatele ukazuje na vliv růstu populace na růst HDP celku. Tento vztah vychází z logiky výpočtu HDP per capita: (HDP na obyvatele v roce t - HDP na obyvatele v roce (t-1)) / (HDP na obyvatele v roce (t-1). Růst HDP per capita tedy nastává ve dvou případech: reálné HDP v čase t je větší než v čase (t-1) za stejného nebo menšího počtu obyvatel než v čase (t-1), nebo klesne počet obyvatel v čase t za stejného nebo většího HDP v čase t. Pokud by tedy růst populace významně převýšil růst HDP, výrazně by se zvýšil jmenovatel zlomku a výsledný růst HDP per capita by poklesl. Na vizualizaci níže lze vidět právě tento vliv - na první pohled výraznější pro ekonomiku Spojených států. O to větší opodstatnění má využití HDP per capita - jednoznačně se oprostí od faktu, že v té které zemi roste počet obyvatel, kteří jsou schopni produkce a spotřeby zboží a služeb.
Zdroj: World Bank Open Data
Snadné ověření správnosti tohoto postupu je jeho srovnání s vizualizací růstu populace USA a EU - jedná se v podstatě o zrcadlový obraz. Evropská unie si dlouhodobě udržuje (v podstatě dvakrát) pomalejší růst počtu obyvatel. Jestli jsou tyto hodnoty ideální pro budoucnost EU, je otázkou - zejména pro státy, jež poskytují svým občanům štědré sociální jistoty, je to již mnoho let zásadní problém.
Růst populace USA a EU v letech 2006 - 2015
Zdroj: World Bank Open Data
Čím je však tvořen ekonomický růst a jak je spojen se zaměstnaností a dalšími ukazateli? Známý teoretický koncept poukazuje na vzájemné vztahy mezi zaměstnaností, produktivitou a příjmovou nerovností, které svou kombinací významně působí na výsledný výstup ekonomiky. Velmi zjednodušený vzorec pro ekonomický růst je prostý součet růstu zaměstnanosti a růstu produktivity. Dlouhodobě udržitelný ekonomický růst a sociální stabilita je však podstatně ovlivněna příjmovou nerovností či rovností. Pro získání více informací o této teorii odkazuji na text Employment, productivity and output growth od Olivera Landmanna, přičemž základní představu lze získat z obrázku níže.
Vztahy mezi příjmovou nerovností, zaměstnaností, produktivitou a výstupem ekonomiky
Zdroj: Landmann, 2004 (Employment, productivity and output growth)
Pro srovnání současného stavu ekonomik EU a USA je tedy podstatnější než jen prosté porovnání nejcitovanějších čísel zamyslet se nad tím, jaký další faktor hraje v růstu HDP významnou roli. Tím klíčovým faktorem ovlivňujícím produkt země je produktivita - tedy kolik jsme toho schopni vyprodukovat s využitím daných vstupů. Produktivita ukazuje na míru efektivnosti využívání zdrojů - přírodní zdroje (půda, nerostné bohatství), práce (souhrn fyzických a duševních schopností člověka, které vynakládá), kapitál, informace a technologie (data a intelektuální kapitál) a znalosti (lidský kapitál). Dobrým ukazatelem schopnosti přeměnit vstupy na výstupy je produktivita práce, tedy celkový objem produkce (HDP) dělený celkovou prací (zejm. jsou využívány jednotky hodin). Na datech z OECD lze sledovat produktivitu práce USA, EU, eurozóny, České republiky a Irska. Metodika měření produktivity práce dle OECD je jednoduchá: HDP dané země (územního celku) vydělí odpracovanými hodinami všech pracovníků, kteří se na HDP podíleli, přičemž výstup je měřen jednotkami amerických dolarů zafixovaných v cenové úrovni roku 2010 (odbourá vliv různě vysoké inflace) a převedený dle PPP (parita kupní síly, tedy přepočet dle cenové hladiny dané země, např. při porovnání mzdy ve Švýcarsku a České republice je nutné zohlednit, kolik si toho ten který občan může za svou mzdu ve své zemi koupit - vzhledem k výrazně vyšším životním nákladům ve Švýcarsku se propastný rozdíl mezd významně sníží, ačkoliv i tak dostává Čech méně než Švýcar). Výsledkem je tedy jasně definovaná schopnost přeměnit hodinu práce na X dolarů. Na základě těchto hodnot lze usuzovat o schopnostech dané země - jestli a jak využívá své zdroje a jakým způsobem investuje do jejich dalšího rozvoje (např. technologie, vzdělání, udržitelnost apod.). Vizualizace zmíněných zemí poukazuje na soustavně vyšší produktivitu zemí EU (a eurozóny) oproti produktivitě USA. Nejvyšší produktivitu v EU má Rumunsko (proto je v grafu zahrnuto), které je s hodnotou 142,1 dolarů za hodinu práce (v roce 2017) druhé nejproduktivnější na světě (zde je vidět síla přepočtu dle PPP).
Produktivita práce vybraných zemí v letech 2008 - 2017, báze = rok 2010
Zdroj: OECD data
Spojené státy setrvale vykazují nižší produktivitu než státy Evropské unie, což může být interpretováno různými způsoby, avšak vždy je společným jmenovatelem nižší stupeň využívání některého nebo i vícero zdrojů. Růst produktivity USA soustavně klesá (v roce 2016 se růst dokonce přiblížil záporným hodnotám), růst produktivity EU je až na dvouletý interval (následující evropskou dluhovou krizi) poměrně stabilní kolem 1 %. Jedním z intuitivních vysvětlení neuspokojivé situace v USA, ve spojením s růstem HDP per capita, je, že přírůstky populace (jsou tvořeny nejen původními občany USA, ale zejména imigranty) pracují na pracovních místech s a) nižším platem a b) logicky i nižší produktivitou. Dalšími možnými důvody jsou například chybějící sektory, které by produktivitu přímo zvýšily (jako to na konci 90. let zastávala elektronika) či nedostatečný růst kapitálu. Dle McKinsey Global Institute (The productivity puzzle: A closer look at the United States) jsou za snižujícím se růstem produktivity USA také další faktory: pokrizový růst založený na nízké přidané hodnotě, nestejnoměrná digitalizace napříč sektory (nejméně digitalizované jsou často ty největší sektory s relativně nízkou produktivitou) a rozcházející se produktivita na úrovni firmy (tzn. v jednotlivých fázích výroby) spolu se zpomalením dynamiky podnikání. Přesné hodnoty produktivity práce v USA, EU a eurozóně jsou v tabulce níže.
Produktivita práce vybraných zemí v letech 2008 - 2017
Zdroj: OECD data
Pro doplnění celkové mozaiky znázorňující globální stav a vývoj produktivity lze v tabulce níže nalézt 14 nejproduktivnějších zemí světa (dle roku 2017). Jak již bylo řečeno výše, nejvyšší úroveň produktivity byla zaznamenána u Rumunska. Při zběžném pohledu do tabulky vidíme, že z 14 zemí je 9 součástí Evropské unie a 5 z nich přijalo za měnu euro. Evropská unie jako celek (zatím) 28 zemí je na 23. příčce, kdežto USA zaujímá až 39. příčku.
Produktivita práce: vývoj 14 zemí s nejvyšší produktivitou (2017) v letech 2008 - 2017
Zdroj: OECD data
Na stav ekonomiky a její budoucí výkonnost lze nahlížet také optikou hospodaření vlády - vládními deficity. Ty nám podávají jasnou zprávu jak o schopnosti vlády udržovat vyrovnaný rozpočet, tak o předpokladech růstu dané ekonomiky (ať už z pohledu umořování dluhu a možné nedůvěry na trhu, tak z pohledu vytěsňování soukromých investic). Pro jasnou představu je k prohlédnutí graf deficitů vládních financí v letech 2000 - 2017, jedná se o podíl deficitu na HDP daného státu, a to nejen pro EU a USA, ale také Estonsko (nejméně zadlužený stát EU) a Řecko (nejzadluženější stát EU) a samozřejmě Českou republiku. Deficity EU přesně kopírují světovou finanční krizi, na kterou navázala evropská dluhová krize. Když se ekonomiky konečně odrazily ode dna, deficity se začaly snižovat a tento trend pokračuje dodnes (navazuje též na plnění Maastrichtských kritérií). Spojené státy vytvořily ve srovnání s EU deficity podstatně závažnější - je fascinující, že křivka deficitů USA se tak blíží deficitům Řecka. I tímto způsobem byl aktivován vyšší růst HDP v letech těsně následujících krizi - ale jak bylo již zmíněno výše, vzhledem k omezené produktivitě zřejmě nebyly tyto veřejné peníze investovány správným způsobem do odvětví s přidanou hodnotou. Lze předpokládat, že kdyby Evropská unie vytvářela deficitní rozpočty na stejné úrovni jako Spojené státy, její HDP by rostlo podstatně výše - a při správném umístění financí (investováním tam, kde to povede k největšímu růstu produktivity v dlouhodobém výhledu) by pravděpodobně USA dávno předčila.
Vládní deficity vybraných zemí v letech 2000 - 2017 jako podíl HDP
Zdroj: OECD data
K doplnění představy o stavu veřejných financí je k prohlédnutí obrázek níže - vývoj státního dluhu jako podílu HDP dané země. Na obrázku jsou v pozadí znázorněny všechny členské země Evropské unie, zvýrazněno Řecko, Estonsko, Česká republika a Spojené státy. Vzhledem k jednoznačnému výsledku ani není třeba srovnávat USA s hodnotou znázorňující kumulativně celou Evropskou unii. Vláda Spojených států svůj dluh s různou intenzitou neustále zvyšovala až na současnou hodnotu 137 % HDP a do budoucna zadlužení stále roste. Naopak dluh Evropské unie jako celku se pohybuje na úrovni 86,5 % HDP všech členských států a do budoucna by měl klesat. Právě i pomocí bobtnajícího státního dluhu je uměle navyšována domácí produkce USA, což je třeba do uvažování také zahrnout.
Státní dluh zemí EU a USA jako podíl HDP, 2000 - 2017
Zdroj: OECD data
K dalšímu faktoru, jež hraje klíčovou roli v dosažení ekonomického růstu - je třeba se podívat na stav zaměstnanosti dané ekonomiky a jeho strukturu. Míra zaměstnanosti od krize stoupá s různou intenzitou pro různé státy. Evropská unie vykazuje obrovské rozdíly mezi jednotlivými státy jak v konečné hodnotě zaměstnanosti, tak strukturou nezaměstnaných, zaměstnaných a ekonomicky neaktivních. Není proto jednoduché interpretovat konečná data sumovaná za všechny členské státy. Pro představu je v obrázku níže znázorněn vývoj zaměstnanosti v Evropské unii (průměr), v eurozóně (průměr), USA, České republice a Řecku. Všeobecně lze říci, že Evropa je rozdělena na severní část s vysokou mírou zaměstnanosti (nejvyšší je ve Švédsku a Německu, v severských zemích a Pobaltí) a na jižní část s vysokou mírou nezaměstnanosti (Francie, Belgie, zejména však Itálie, Španělsko a Řecko, které má dlouhodobě nejvyšší míru nezaměstnanosti v celé Evropě. Při porovnání vývoje zaměstnanosti v EU a USA jsou Spojené státy jasně úspěšnější. Na tato čísla je možné nahlížet ze dvou dalších úhlů pohledu: a) struktura ekonomicky aktivní populace a její podíl na celkové populaci a b) příjmová rovnost a rozvrstvení bohatství ve společnosti.
Míra zaměstnanosti (podíl z ekonomicky aktivní populace ve věku 15 - 65)
Zdroj: OECD data
Podíl pracovní síly na celkové populaci je velmi důležitou informací pro pochopení rozdílu trhu práce v USA a EU. V Evropské unii dochází k vytrvalému narůstání podílu pracovní síly na celkové populaci, a to zejména pro příchod starších pracovníků a žen středního věku na trh (tento trend neplatí pro mladé, tato oblast stále zůstává velmi problematickou, a proto se na ni zaměřuje rozpočet EU pro rok 2019 i chystaný víceletý finanční rámec EU pro roky 2021 - 2027). Naopak v USA je situace přesně opačná - postupně dochází k odchodu pracovníků mimo pracovní trh, čímž se opticky snižuje nezaměstnanost (ekonomicky neaktivní obyvatelstvo do výpočtu nezaměstnanosti nevstupuje). Kategorie s největším odchodem do ekonomicky neaktivní populace je mládež (resp. mládí, lidé ve věku 15 - 24 let) a muži ve středním věku. Tento odchod je tak markantní, že ho nevyvážil ani vstup starších mužů na trh. Lze tedy říci, že teprve od roku 2015 je možné porovnávat stav zaměstnanosti, protože je postaven na stejném podílu ekonomicky aktivní populace. Zvyšování míry zaměstnanosti v USA bylo do značné míry tvořeno snižováním jmenovatele tohoto ukazatele - ekonomicky aktivní populací. Naopak v EU, přes zvyšující se podíl ekonomicky aktivní populace, se zaměstnanost udržuje poměrně stabilní. Závěrem této úvahy je tedy konstatování odlišného vývoje struktury trhu práce a velmi pozitivní vývoj v Evropské unii, který je dále podporován skrz snahu o zvýšení zaměstnanosti mladých lidí, která je jednou ze současných evropských priorit a zřejmě doopravdy pozitivně působí.
Podíl pracovní síly na celkové populaci
Zdroj: Eurostat
Čím doplnit předešlá porovnání? Jak již bylo zmíněno vícekrát, důležitým indikátorem poukazujícím na kondici a potenciál růstu ekonomiky je příjmová nerovnost a s ní související rozvrstvení bohatství ve společnosti. Vynikajícím ukazatelem pro tuto problematiku je Gini koeficient - jeho pochopení je jednoduché: čím vyšší hodnoty nabývá (v intervalu 0 - 1, resp 0 - 100 %), tím větší je nerovnost v rozdělení bohatství (s tím souvisí například také příjmová nerovnost, která je jedním z faktorů, jež na rozdělení bohatství přímo působí). A tento ukazatel také perfektně poukazuje na zásadní rozdíl mezi vývojem v USA a EU. Zatímco Evropská unie úspěšně bojuje proti akumulaci bohatství do rukou úzké skupiny lidí a soustavně snižuje svůj koeficient (v roce 2016 na hodnotu 33), Spojené státy se vydávají naprosto opačným směrem a čím dál více rozevírá pomyslné nůžky mezi bohatou elitou a nízkopříjmovými obyvateli (v roce 2016 se zastavily na hodnotě 41,6). Vývoj ve Spojených státech tedy opět potvrzuje tezi, že růst produktivity závisí na práci nízkopříjmové skupiny obyvatel místo na růstu produktivity. Navíc, pokud se podíváme na vývoj v zemích, jež přistoupily k EU až po roce 2004, snadno si všimneme výrazného zhoršení v 90. letech, v nichž docházelo k transformaci a liberalizaci ekonomik často doprovázené právní nejistotou a jistou nepředvídatelnosti. Po přistoupení těchto států k Evropské unii se rozdíly ve společnosti začaly opět snižovat. Může se jednat o shodu okolností, ale při zohlednění všech ostatních dílčích závěrů v tomto textu by mělo být konečné konstatování jasné: Evropská unie vykazuje dlouhodobě lepší stav ekonomiky než Spojené státy a její růst souvisí primárně s růstem produktivity a lepším využitím zdrojů, které má dispozici, za udržení či snižování rozdílů jak v příjmové nerovnosti, tak v rozdělení bohatství ve společnosti.
Gini koeficient v letech 1988 - 2016 pro USA a EU
Zdroj: Eurostat
Zdroje:
https://ec.europa.eu/eurostat/data/database
http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=ilc_di12
https://dataverse.harvard.edu/dataset.xhtml?persistentId=hdl:1902.1/11992
http://bruegel.org/publications/datasets/global-and-regional-gini-coefficients/
https://www.ceicdata.com/en/indicator/european-union/labour-productivity-growth
http://bruegel.org/2017/09/employment-in-europe-and-the-us-the-eus-remarkable-strength/
http://www.ilo.int/wcmsp5/groups/public/---ed_emp/---emp_elm/documents/publication/wcms_114299.pdf