Zásady Evropského pilíře sociálních práv
19.01.2018
Mezi významné a dlouhodobé cíle Evropské unie patří “podpora blahobytu obyvatel a úsilí o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a cenové stabilitě, na vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku, a na vysokém stupni ochrany a zlepšování kvality životního prostředí. Stejně tak důležité je bojovat proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci, podporovat sociální spravedlnost a ochranu, rovnost žen a mužů, mezigenerační solidaritu a práva dítěte.”[1] Proto Evropská komise přijala na summitu v Göteborgu Evropský pilíř sociálních práv, který představuje soubor základních principů, podle kterých by měla být formulována budoucí evropská sociální politika. Cílem Evropského pilíře práv je implementace účinnějších práv pro občany a zároveň je prostředkem, kterým se EU postavila za práva svých občanů v současném světě. Společné hodnoty jsou zakotveny v celkem dvaceti klíčových zásadách, které jsou rozděleny do kategorií; rovné příležitosti a přístup na trh práce; spravedlivé pracovní podmínky; sociální ochrana a začleňování.
Mezi hlavní zásady ukotvené v první části Evropského pilíře patří vzdělávání, kde je stanoveno, že každý občan EU má právo na kvalitní, celoživotní vzdělávání a odbornou přípravu. Účelem je získat a zároveň vylepšit již získanou zručnost, a tím umožnit úspěšné zapojení se do běžného života a zvládání změn na trhu práce. Dalším důležitým bodem obsaženým v pilířích sociálních práv je stejné zacházení a rovnost příležitostí pro ženy a muže. Jednotné podmínky musí být dodržované ve všech aspektech, jako například stejné odměňování za práci stejné kvality či vytváření identických podmínek zaměstnaní a kariérního růstu. Třetí oblast pilíře zdůrazňuje, že každý občan má právo na rovnost příležitostí a totožné jednání, pokud jde o zaměstnání, sociální ochranu, vzdělání a přístup ke zboží a službám dostupným veřejnosti, a to bez ohledu na původ, pohlaví, věk nebo sexuální orientaci. Na konci první části se klade důraz na aktivní podporu zaměstnanosti. To znamená, že občan má právo na pomoc směrující ke zlepšení pracovních možností a nárok na sociální ochranu. Do čtyř měsíců od ztráty zaměstnání nebo ukončení vzdělávaní má jedinec právo na nabídku pracovního místa, dalšího vzdělávání nebo stáž. Nezaměstnané jedince chrání právo na personalizovanou a trvalou podporu a také na hloubkové individuální posouzení nejpozději osmnáct měsíců od ztráty zaměstnání.
Mezi hlavní body druhé části pilíře věnující se tématu spravedlivých pracovních podmínek patří; bezpečné a adaptabilní zaměstnání, mzdy, informace o pracovních podmínkách a ochrana v případě propuštění, sociální dialog a zapojení pracovníků, rovnováha mezi pracovním a soukromým životem a zdravé, bezpečné a dobře uzpůsobené pracovní prostředí. Komise zde dává důraz na mzdy, na právo pracovníků na spravedlivé mzdové ohodnocení, na to, aby byl každý pracovník informován o podmínkách a jeho ochraně v případě propuštění. Zajímavý je osmý bod sociálního pilíře, tedy sociální dialog a zapojení pracovníků: sociální partneři by měli být při tvorbě a provádění hospodářské politiky, politiky zaměstnanosti a sociální politiky konzultováni podle vnitrostátních zvyklostí. Musí být podporováni ve sjednávání kolektivních smluv v záležitostech, které se jich týkají, s důrazem na jejich samostatnost a právo na kolektivní akce. Dalším z bodů je rovnováha mezi pracovním a soukromým životem. Rodiče a osoby s pečovatelskými povinnostmi mají právo na vhodnou dovolenou, pružné pracovní podmínky a přístup k pečovatelským službám. Ženy a muži musí mít rovný přístup ke zvláštním dovoleným, aby mohli plnit své pečovatelské povinnosti a musí být motivováni k jejich vyváženému využití. Konkrétně Komise navrhuje, že každý pracující otec si může vzít nejméně 10 pracovních dní volna za účelem postarání se o novorozence. Posledním z bodů této kapitoly je Zdravé, bezpečné a dobře uzpůsobené pracovní prostředí a ochrana údajů. V tomto bodě se hovoří o právu na pracovní prostředí, které je uzpůsobené profesním potřebám pracovníků.
Poslední část dokumentu se věnuje tématu sociálních práv a sociální ochrany a začleňování. Tato část pilíře je věnována tématu ochraně dětí a jedinců aktivních na pracovním trhu. Je zde kladen důraz na zvýšení rovných příležitostí v přístupu k péči a také vzdělání dítěte. Jedinci neaktivní na pracovním trhu by dle Evropského pilíře měli mít právo na přiměřenou aktivační podporu za účelem co nejrychlejšího začlenění zpět na pracovní trh. Bez ohledu na typ a dobu trvání pracovního poměru mají zaměstnanci a osoby samostatně výdělečně činné právo na přiměřenou sociální ochranu. Pokud jedinec nemá dostatečné prostředky, má právo na dávky, které zaručují takový příjem, aby mu bylo umožněno žít důstojný život ve všech etapách života. Pokud jedinec může pracovat, měl by dostávat dávky, které zajišťují minimální příjem, ale zároveň jedince pobízí ke znovu začlenění se na trhu práce. Následující body pilíře se zaměřují na příjem jedince ve stáří. Tato část klade důraz na rovnost mužů a žen v problematice nabývání důchodového práva. Každý má dle tohoto bodu nárok na prostředky zajišťující důstojný život. Následující bod se věnuje tématu ochrany zdraví, přičemž zdůrazňuje, že každý jedinec má právo na včasný přístup k cenově dostupné a kvalitní preventivní a léčebné zdravotní péči. Další bod pilíře neopomíjí, že také osoby se zdravotním postižením mají právo na podporu zaručující příjem, ale mají také svůj prostor na trhu práce a na životě ve společnosti a v pracovním prostředí uzpůsobené jejich potřebám. Pilíř zmiňuje také často diskutované téma péče, zejména služby domácí a komunitní péče. Poslední část se věnuje tématu pomoci osobám bez domova, kdy je cílem chránit jedince, kterým hrozí nucené vystěhování. Pilíř také zmiňuje, že pokud jedinec již je osobou bez domova, je nutné poskytnout mu přiměřené přístřeší a služby, aby se podpořilo jejich následné sociální začlenění. Každý jedinec naší společnosti má dle slov pilíře právo na přístup ke kvalitním základním službám včetně vody, hygienického zařízení, energií, dopravy, finančních služeb a digitálních komunikací. Osobám v nouzi musí být k dispozici pomoc pro přístup k těmto službám.[2]
Evropský pilíř sociálních práv je všeobecným směřováním, kterým by se měly členské státy ubírat v rámci přispívání nejenom ke společné sociální Evropě, ale také k usilovaní o lepší pracovní a životní podmínky v daném státě. Proto zůstává v rukou členských států zodpovědnost zabezpečit sociální blahobyt svých občanů a úkolem EU je tomu napomáhat.