Zlá Komise, hodní ministři a naše budoucnost
05.06.2019
Kromě obvyklých polopravd je zde hlavní problém ten, že premiér nechápe nebo nechce pochopit, co je členství v Unii.
Nejsou to jen peníze pro jeho firmy. Je to akceptace hodnot a pravidel a určité vzdání se suverenity za to, že spolu jsme silnější, stabilnější a bezpečnější.
Vše toho zahrnují základní unijní pravidla, Smlouvy, které země dohodly a schválily. Včetně nás. A daly tím některá práva Evropskému parlamentu, jiná Evropské komisi či institucím jako Soudní dvůr nebo OLAF. Ty mají povinnost podle nich postupovat, i když to sem tam i některé premiéry rozčílí. Neb bez dodržování pravidel by systém zkolaboval.
Proto třeba i dodržení našich zákonů hraje roli při vynakládání unijních peněz nebo proto se na nás vztahují pravidla, která neschválil náš parlament.
Pan premiér je ale rozezlen, a tak kope kolem sebe a jako často přitom blábolí. A chce, aby „rozhodovali“ premiéři, a ne komisaři. Neuvědomuje si jeden detail. Nedovedu si představit soudného premiéra, který by se ho ve sporu s Komisí ohledně jeho dotací zastal. A doma by stál za tím, že je dobré, aby třeba i jeho země posílala do rozpočtu Unie miliardy, které činí bohatšího miliardáře, který je premiérem země jiné. A těžko uvítají, že právě tento premiér – příjemce dotací - chce více kontroly nad tím, kde unijní peníze skončí, zato žádnou kontrolu toho, jak si přitom jeho země počíná.
I když se to snad příčí zdravému rozumu, možná tomu, co říká pan Babiš, dokonce i sám věří. Protože on je sto vytvářet jiný, lepší svět. Parlament je v něm žvanírna, všichni kromě něho kradnů a vláda, jako dobře sehraný tým, více či méně viditelně kope za zájem firmy pana premiéra a v mnoha případech i firmy, která je zaměstnávala.
Firmy, ze které si možná přinesli také nastavení svých etických standardů, asi umožňují vydávat součást holdingu za malou firmu (a tím si pomoci k dotaci), vydávat za inovace zcela běžné investice, které navíc firma provádí jinde (toustový chleba) nebo zneužít, bez jejího vědomí, minipodnik ke snaze získat dotaci.
Idealizovat si fungování naší země "před Babišem" by bylo velmi nebezpečné, zahrnovalo totiž závažné defekty nejen z pohledu transparence a korupce.
Ale je absolutně nutné připravit se na start doby "po Babišovi", k jejímuž počátku, jak věřím, se schyluje. Odstranění něčeho veskrze špatného totiž nezajistí vznik něčeho dobrého.
Hledání "českých cest" přineslo jen omezené úspěchy, které, jak se navíc zdá, lze snadno zvrátit. Co tak tedy jen převzít modely zemí, kde, se zdá, to funguje. Třeba e-governance z Estonska, ochranu a zajištění kvality médií jako v Německu či transparenci ze Skandinávie?