Česko čelí nejhorší fiskální situaci od svého vzniku, varuje Luděk Niedermayer
08.12.2022
Evropský parlament schválil, že unijní státy poskytnou Ukrajině v příštím roce osmnáct miliard eur. Na co ty peníze půjdou a proč je stále nezbytné Kyjev takto podporovat?
Ta částka půjde primárně na základní provoz ukrajinského státu. Je to nesmírně důležité, protože kdybychom poskytovali vojenskou podporu zemi, která má naprosto rozvrácenou ekonomiku, tak to postrádá smysl. Jsem velice rád, že se na tom napříč Evropskou unií našla téměř stoprocentní shoda. Dokonce, i když se bavím se zástupci států, které jsou ve vztahu k Unii rozpočtově velmi opatrné, tak říkají, že toto je naprostá nutnost. Jediný, kdo to nějakým způsobem blokoval, bylo Maďarsko.
Takže zatím se ještě nejedná o investice do poválečné obnovy země?
V této fázi ještě zatím nejsme, ale už teď je jasné, že většina peněz na poválečnou rekonstrukci Ukrajiny přijde ze soukromého sektoru. I kdybychom se spojili s Američany a kdo ví s kým dalším, tak se tu bavíme o opravdu obrovských sumách.
Nemělo by se přesto s tou rekonstrukcí začít už teď?
Souhlasím. Zatím bohužel nevíme, která část ukrajinského území je natolik bezpečná, aby tam mohli nastoupit třeba nějaké velké stavební investice. Určitě bychom se však tím měli začít zabývat už teď, aby ve chvíli, kdy tam bude možné ty projekty rozjet, bylo všechno již naplánované a připravené. Evropská unie by mohla jmenovat zmocněnce pro obnovu Ukrajiny, aby ta naše snaha dostala nějakou tvář, někoho, kdo se tím bude zabývat. Je potřeba také zajistit, aby ty peníze byly opravdu použity k tomu, k čemu jsou určeny, přestože věřím, že Ukrajinci udělali za poslední roky v digitalizaci a transparenci velký pokrok.
V europarlamentu se nedávno řešila také dohoda ohledně vývozu ukrajinského obilí z přístavů v Černém moři. Měla by se Evropská unie v této otázce více angažovat?
Určitě, protože se to týká i nás. My v Evropě jsme teď hodně zaměstnáni naším problémem s drahými energiemi, ale nesmíme zapomenout, že celosvětová recese, která v tuto chvíli zřejmě startuje, je vyvolaná i jinými faktory. Jsou to vysoké ceny potravin, což se týká hlavně chudých zemí, a dále růst úrokových sazeb a úrokové prémie na finančních trzích. Je to strašně vážná situace. Takže bychom měli vytvářet tlak na to, aby ta dohoda fungovala. Na druhou stranu jsem ale přesvědčen, že současná dohoda mohla vzniknout jen díky tomu, že se Evropská unie na jejím vyjednávání přímo nepodílela.
Jakou známku byste vystavil Evropské unii za řešení energetické krize?
Záleží, z jakého pohledu se na to díváme. Oceňuji, že Evropská unie byla letos schopna rychle přijímat opravdu masivní rozhodnutí. Výborným úspěchem je také ta solidarita. Nesmíme zapomínat, že spousta evropských zemí je od energetické krize, minimálně z hlediska bezpečnosti dodávek, odtržená. Oni nám klidně mohli říct, tohle je váš problém, my ho řešit nebudeme, což se nestalo. Takže v průměru by to bylo někde kolem dvojky. Nejsme však ani zdaleka u konce a leží před námi úkoly, které se ještě vyřešit nepodařilo. Musíme zajistit, že budeme snižovat spotřebu a zvyšovat nabídku natolik, abychom se nedostali do problémů s bezpečností dodávek. Dále musíme hledat cesty, jak umožnit, aby ceny energií byly co nejnižší a zároveň urychlit strategické investice, které zajistí, jak vyšší bezpečnost, tak nižší cenu.
Co si myslíte o zastropování ceny plynu?
To slovo strop se v poslední době stalo strašně populární, zahrnuje to nicméně rozdílné přístupy. Jedním je zastropování ruských cen. Smyslem tohoto opatření není nic jiného než, aby příjmy ruského státu byly nižší. Pak tu máme ten iberský model, a sice snížení špičkové ceny elektřiny vyráběné z plynu. K tomuto návrhu je Evropská komise skeptická, a řekl bych, že oprávněně, protože by to vedlo k vyšší spotřebě plynu. Celkově se domnívám, že musíme být velmi opatrní, abychom se nedostali do situace, kdy se budeme snažit zpacifikovat ceny a výsledkem toho bude, že nebudeme mít dostatek dodávek. Jinak co se týká energií, tak do budoucna mám také obavu, že bude akcelerovat diskuze na téma uvolnění pravidel státní pomoci.
Proč se toho obáváte?
Protože by to mohlo znamenat další přesun od adresné pomoci k plošné, která je méně efektivní a více nákladná. Některé země, které mají dobrou rozpočtovou politiku a velký fiskální prostor na poskytování těch podpor si plošnou pomoc mohou dovolit, nicméně Česká republika momentálně čelí asi nejhorší fiskální situaci od svého vzniku v roce 1993 a náš prostor je velice omezený. Čili pokud by uspělo volání po rozvolnění pomoci velkým firmám, tak se obávám, že se buď dostaneme do rozpočtové situace, která bude na hranici zvládnutelnosti, nebo naše firmy získají menší pomoc než ty zahraniční a to by nebyl dobrý výsledek. Je tedy v našem zájmu, aby se ten rámec nerozvolňoval, což může ovlivnit Rada Evropské unie, které nyní předsedáme.
Jak byste celkově zhodnotil české předsednictví?
Čelili jsme bezprecedentní situaci a můžeme se pochlubit bezprecedentními výsledky, což je hrozně dobré. České předsednictví sehrálo výraznou roli v tom rychlém a razantním rozhodování v oblasti energetiky. Plus máme také velkou zásluhu na udržování jednoty ve vztahu k ruské agresi na Ukrajině. No a do třetice mám obrovskou radost z toho, že naše vláda poprvé jednoznačně podporuje Evropskou unii a vysvětluje občanům, k čemu nám je členství v ní dobré, proč ona stojí za námi a my stojíme za ní, což je obrovský posun. Doufám, že to neskončí předsednictvím a mohlo by to vytvořit určitou bázi pro to, abychom se v tomto světě lépe zorientovali.
Kdo z českých politiků na tom nese hlavní zásluhu?
Ty úspěchy jsou do značné míry zásluhou lidí, kteří nejsou tolik vidět. Nechci jmenovat, ale jedná se o různé níže postavené diplomaty, kteří odvádějí tu náročnou práci vyjednávání. To znamená, že Česko teď má vysoké desítky extrémně kompetentních lidí. Stát by se měl snažit si ty nejlepší z nich udržet, abychom si zachovali dynamiku našeho vlivu na fungování Evropské unie. Viděl jsem to i na příkladu jiných zemí, které v okamžiku, kdy už neměli předsednictví, tak stále využívali znalostí těchto expertů a výrazně tak v Evropě posílili svůj vliv. Mám však obavu, že si stát nechá většinu z nich utéct do soukromého sektoru.
Co si jako bývalý centrální bankéř myslíte o krocích Evropské centrální banky? Neměla se zpřísňováním měnové politiky začít dříve?
Ona celá řada centrálních bank loni na podzim váhala, jestli nečelíme jen nějaké inflační vlnce. Ale řekl bych, že od konce minulého roku a zejména po vypuknutí války na Ukrajině už bylo naprosto jasné, že tu máme velký inflační problém, takže ano, Evropská centrální banka udělala chybu a reagovala pozdě. S tím už se nedá nic dělat, budeme to dohánět. Banka teď musí dostat úrokové sazby na úroveň, kde měly být před osmi měsíci. Určitě vítám, že teď je jejich rétorika jednoznačná a správná.
Kdy se podle vás podaří dostat vysokou inflaci v Evropě pod kontrolu?
Pokud se bavíme o meziroční úrovni inflace, ta by měla začít klesat v příštím roce. Je to nicméně takový souboj dvou špatných zpráv. Nutnou podmínkou pro pokles inflace je zpomalení ekonomiky. Takže buď se za rok bude ekonomice dařit více než čekáme, ale inflace zůstane vysoká, nebo inflace zpomalí, ale bude to doprovázet propad HDP. Naším cílem by tedy mělo být, aby zpomalení ekonomiky bylo jenom takové, že nás dostane na bezpečně nízkou inflaci. Bude to ale strašně těžké, protože ta dnešní situace nemá precedens.
Přístup České národní banky tedy byl v porovnání s tou Evropskou správnější?
ČNB udělala z dnešního pohledu velmi správné rozhodnutí, když začala brzy zvyšovat sazby. Netroufám si odhadnout, zda ta současná úroveň je přesně ta správná, nebo by měla být ještě o trochu vyšší. Co mě ale v souvislosti s ČNB trápí, je, že už měsíc podporuje kurz koruny pravidelnými intervencemi, což je s jistou nadsázkou spíše politika centrálních bank rozvojových trhů než vyspělé ekonomiky. Celé to nastavení ukazuje, že máme vysoce rizikovou prémii. Při takhle vysokých úrokových sazbách by koruna měla posilovat a ona má spíše tendenci oslabovat. To všechno mi naznačuje, že bychom neměli podcenit to riziko, jakému naše země čelí.
Tady je dobré připomenout situaci v Británii, kde se libra dostala do krize typické pro rozvojové trhy, přestože jde o jednu z nejrozvinutějších ekonomik světa. A to jen kvůli tomu, že britská vláda hrubě podcenila fiskální možnosti, které jsou trhy schopné profinancovat. Z toho je třeba se poučit.
https://www.e15.cz/rozhovory/cesko-celi-nejhorsi-fiskalni-situaci-od-sveho-vzniku-varuje-ludek-niedermayer-1395147