Další rána pro státní kasu. Ekonomové se shodují, že zrušení superhrubé mzdy si Česko nemůže dovolit
22.11.2020
Ministryně financí Alena Schillerová prohlásila, že nový daňový balíček může připravit státní rozpočet až o 130 miliard korun. Podle expertů oslovených HN si ale česká ekonomika takový výpadek příjmů nemůže dovolit. Ke změně podle nich navíc dochází v nejhorší možné době. Jak tedy zapůsobí změny v daňovém balíčku na českou ekonomiku a jak nahradit sekeru v rozpočtu?
Luděk Niedermayer, europoslanec a bývalý viceguvernér ČNB
Dnešní veřejné finance nejsou ve stavu, kdy by mělo dojít k podstatnému snížení daně z mezd. A takového návrhy nesmí vznikat "přes noc", ale na základě důsledného posouzení dopadů a v kontextu zajištění udržitelnosti rozpočtu. Navíc si nejsem jistý, že v této situaci a při povaze naší ekonomiky může být toto růstovým stimulem. Nemalá část se přesune do úspor a zvýšená spotřeba ve značném rozsahu navýší dovozy. Nejsme totiž ekonomika, která produkuje většinu zboží, co lidé eventuálně nakoupí.
Jde o tak obrovskou sumu, že není možnost ji lehce v rozpočtu najít, pokud by nemělo dojít k podstatnému zvýšení některých daní. Ani na výdajové straně snadno desítky miliard nenajdete. Jediná relativně snadná cesta k desítkám miliard vede přes zvýšení DPH. Ale i tak vláda dosud činila opatření jdoucí spíše opačným směrem. Tedy opakuji, jde o zcela špatný, neodpovědný krok.
David Marek, hlavní ekonom společnosti Deloitte
Snaha snížit daňové zatížení práce je zcela namístě. Už řadu let jsem doporučoval snížit přímé daně z ekonomické aktivity, tedy nejen daň z příjmů fyzických osob, ale i právnických osob, a kompenzovat to adekvátním zvýšením nepřímých daní, zejména spotřebních daní a DPH, a majetkových daní. Vhodnou daňovou reformou je možné stimulovat vyšší ekonomickou aktivitu, a tedy dosáhnout rychlejšího růstu ekonomiky, a přitom je možné minimalizovat negativní dopady na veřejné finance.
Jan Švejnar, ředitel Centra pro globální hospodářskou politiku na Kolumbijské univerzitě v New Yorku
Úplně nejlepší by bylo snížit odvody místo snižování daní z příjmů a dalších změn. Jako hlavní cíl vidím snížení daňové/odvodové zátěže níže příjmových skupin. Tím se zajistí impulz pro spotřebu a zároveň to má žádoucí progresivní (a ne regresivní á la vládní návrh) efekt na rozvrstvení příjmů.
Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank
Superhrubá mzda je cizorodý prvek v daňovém systému, souhlasím, že neměla být raději zavedena. Ale zavedla se, pomáhala plnit státní kasu. S vírou, že skvěle rostoucí ekonomika bude dál plnit státní kasu, současná vláda vložila do programového prohlášení slib, že zruší superhrubou mzdu. Jenže přišel covid a státní kasa je na suchu.
Nastala nejhorší doba pro tak zásadní zásah do státní kasy. Tak zásadní zásah do daňového systému jen zvyšuje míru nejistoty v ekonomice. Navíc varianta navržená Andrejem Babišem by pro rozpočet znamenala výpadek 80–90 miliard v době, kdy každá koruna se musí mnohokrát otáčet, a tyto chybějící miliardy neroztočí kola ekonomiky, jak doufá ministerstvo, protože zvýší čistý příjem domácnostem s vyššími příjmy a vyšším sklonem k úsporám. Ty místo útrat tyto prostředky odloží stranou nebo zainvestují do akcií (nejčastěji zahraničních). Nejohroženější skupiny domácností s nízkými příjmy, které by peníze obratem utratily, budou z této úpravy těžit ostudně málo!
Je to špatný krok v ještě horší dobu. Cena za tento špatný krok v ještě horší době bude hlubší schodek rozpočtu, rychleji rostoucí veřejný dluh, strádající nízkopříjmové skupiny, odliv peněz v podobě nákupu zahraničních akcií a dluhopisů, rostoucí ceny nemovitostí… Ve výsledku frustrovaní budou ještě více frustrovaní a společnost ještě více rozdělená. Ministerstvo předkládá na příští rok další vysoký schodek v řadě namísto toho, aby usilovalo o citlivě nastavený návrat k udržitelným schodkům.
Pokud vláda chce za každou cenu splnit svůj slib a zrušit superhrubou mzdu, z pohledu dopadů do příjmů domácností považuji návrh ČSSD za ospravedlnitelnější, neboť aspoň z části řeší problém nadměrného zdanění nízkých příjmů zvýšením základní slevy na poplatníka. Lepší než zvyšovat minimální mzdu, která v této době přitíží oslabeným firmám, je zvýšit čistý příjem snížením daňové zátěže. Např. zvýšením základní slevy na poplatníka nebo snížením sazeb pojistného placeného zaměstnavatelem.
Martin Slaný, hlavní ekonom skupiny DRFG
Prvně považuji za zásadní chybu, pokud významné daňové změny nejsou předmětem vládních analýz (nejen ve vztahu k rozpočtu, ale k celkovým dopadům do ekonomiky), ale pocházejí z poslaneckých iniciativ. To neplatí jen zde, ale také třeba i u aktuálně projednávaného zdanění hazardu.
Zadruhé, veřejné rozpočty a ekonomika potřebuje spíše stabilitu, nikoli vnášet prvky, které systém destabilizují. Na změny daní (trvalé, nikoli dočasné) byl čas v době dobrého ekonomického počasí. Vesměs totiž u podobných úprav platí, že krátkodobé negativní dopady do rozpočtu jsou v delším období vykompenzovány pozitivním stimulem na nabídkové straně ekonomiky, vyšší produktivitou práce, větším ekonomickým výstupem a tím (částečně) vyššími příjmy.
Zatřetí, návrhy jsou dočasné. V ekonomii existuje koncept, který zjednodušeně říká, že snížení daní nemusí mít dopad na spotřebu, ale jen na růst úspor, pokud domácnosti v ekonomice uznají, že takto vzniklý deficit vyžaduje budoucí daně. Tento efekt může být v této době velmi silný. Podporuje ho totiž obecně vysoká nejistota ekonomického vývoje zesilovaná nekonzistentní politikou vlády a také napjaté veřejné finance. Domácnosti tak mohou uvažovat, že nejenže dojde po dvou letech k návratu na stav dneška, ale že si vysoký dluh v budoucnu vyžádá dokonce ještě vyšší zdanění.
Pokud bylo cílem návrhu podpořit spotřebu dočasným opatřením, pak takové "daňové slevy" fungují spíše ve spotřebě – skrze snížení spotřební daně nebo DPH, kdy domácnosti se snaží využít času pro levnější nákupy. To by pomohlo přímo i firmám.
Konkrétně jsem pro jednu sazbu daně z příjmů – bez ohledu na absolutní velikost příjmů a to, zda je příjem ze mzdy či z podnikání OSVČ. Určitou progresi ponechat spíše skrze zvýšení slevy na poplatníka. Pro zesílení progrese není důvod. ČR patří mezi země, které mají jednu z nejmenších nerovností jak v příjmech, tak v bohatství mezi vyspělými zeměmi vůbec! Dvojitá sazba má jen demotivující dopad na část obyvatel s vyššími příjmy. V poslední době se ozývají hlasy volající po "reformě" daňového systému. Podíváme-li se na konkrétní návrhy, jde vesměs o posílení progrese a zvýšení zdanění firem a kapitálu. Jsem přesvědčen, že nepotřebujeme vyšší daně, ale primárně daně zjednodušit.
Vyšší sleva na poplatníka by rovněž mohla mít i vyšší stimul spotřeby. Domácnosti s nižšími příjmy mají totiž vyšší příjmovou elasticitu spotřeby.
Tomáš Lichard, Národohospodářská fakulta VŠE
Verze Jana Hamáčka má menší vliv na státní rozpočet. To je za situace, kdy zatím není jasné, čím chce vláda financovat snížení daní, celkem důležité. Jestli je zamýšleným cílem tohoto opatření zvýšit agregátní poptávku v době krize, je toto opatření díky své nižší regresivitě něco blíž k zamýšlenému cíli této změny.
Česko má ve srovnání s ostatními zeměmi OECD relativně nízký podíl majetkových daní na HDP. V ČR tyto daně tvoří přibližně 0,5 % HDP, zatímco průměr OECD je kolem 1,9 %. Tento rozdíl 1,4 procentuálního bodu je přibližně 80 miliard korun. Také je prostor ke zvyšování tzv. zelených daní. Tyto daně jsou obecně méně distorzní než daň z práce, tj. nemají tak negativní dopad na motivaci lidí pracovat. Takže je tady potenciál nahradit víc distorzní daně méně distorzními příjmově neutrálním způsobem.