Ekonomické (ne)jistoty
26.10.2014
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Když se podíváme teď na vyhlídky evropské i české ekonomiky. Nejistoty provázejí odhady vývoje evropské i tuzemské ekonomiky pro příští rok. Ministerstvo financí ústy náměstka Jana Gregora v rozhovoru pro dnešní Otázky říká, že zatím není důvod měnit prognózu vývoje na příští rok, ale podíváme se na predikci roku letošního, protože i růst tuzemské ekonomiky bude letos nižší, než se odhadoval, nebo než ministerstvo financí odhadovalo. Podle nové makroekonomické prognózy zveřejněné tento pátek vzroste letošní hrubý domácí produkt meziročně o 2,4 %. To je o 0,3 horší výsledek, než se kterým úřad počítal ještě v červenci. Důvodem je revize růstu v předchozích čtvrtletích směrem dolů v souvislosti s přechodem na nový evropský standard, čímž vám nebudu zatěžovat. Míra inflace by i přes devizové intervence České národní banky o oslabení koruny měla být letos hodně nízká, průměrně 0,5 %, příští rok by růst spotřebitelských cen měl zrychlit na 1,5 %, což je ale stále pod dvouprocentním inflačním cílem centrální banky České republiky a míra nezaměstnanosti by se letos v roce 2015 měla pohybovat lehce nad 6 %. Už zmíněný náměstek ministra financí Jan Gregor vysvětluje v rozhovoru pro Otázky důvody přehodnocení letošního růstu HDP těmito slovy.
Jan GREGOR, náměstek ministra financí pro státní rozpočet
--------------------
Určitě ta rizika souvisí s okolním prostředím, s vývojem v celé Evropské unii a s jakýmsi zpomalením vývoje německé ekonomiky, i když tam jsme také opatrní, protože to souvisí s mírnou zimou a vlastně posunou, posunem mezi těmi jednotlivými čtvrtletími. Určitě je to rusko-ukrajinská krize, i když tam také se domníváme, že ten dopad je na nízkém řádu zhruba 0,1 % hrubého domácího produktu. A určitě je to i stress-testing evropských bank, které, který může mít vliv vlastně na minimálně na vývoj na finančních trzích.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
S tím počítal v rozhovoru pro dnešní Otázky náměstek ministra financí Jan Gregor ještě před zveřejněním těch výsledků zátěžových testů, tudíž výsledky zátěžových testů teď už nejsou rizikem pro evropskou i por českou ekonomiku. Která ta rizika jsou podle vás největší? Začněme u Michala Mejstříka tentokrát.
Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK
--------------------
Tak já bych jenom připomněl, že zmíněné již jižní křídlo, to, že zrovna ty banky, jak tady zaznělo, se dostaly do problémů, souvisí s tím, že třeba Itálie už třetí rok vlastně buď stagnuje nebo klesá. Je to jedna z těch klíčových evropských ekonomik a jestliže se ta situace zlepšuje jenom velice pozvolně, na rozdíl od Španělska, kde, které po těch velkých negativních výkyvech mělo ty, ty problémy, zdá se, že se již postupně podaří zvládat. Daleko větší problém je s Francií, protože Francie je země, která de facto nepřistoupila k zásadním reformám a když se podíváme na ten vývoj v posledních 3 letech, tak ona se pohybuje jenom těsně nad nulou. Jestliže tak významná ekonomika ztratila vazbu na ten pozitivní vývoj evropské a světové ekonomiky, tak to je docela špatná zpráva pro celou eurozónu a koneckonců jestliže hledáme potom oporu v takové zemi jako je Německo, které pravda, teď nevykazuje velký, velké hospodářský výsledek, ale nicméně ve všech těchto zemích například výhled Mezinárodního měnového fondu, který updatovaly pololetní prognózu nedávno v říjnu, tak potvrdily očekávané zhoršení situace.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Velcí hráči Evropy kvůli vlastní neschopnosti ohrožují ekonomickou budoucnost Evropy.
Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK
--------------------
Přesně tak. A jsou to tentokrát země, které skutečně ona ta spolupráce těch dvou největších hráčů, to jest Německa a vlastně Francie, ta je naprosto fundamentální. Kupodivu zemí, která se nejlépe jeví v tuto chvíli v Evropě, je Velká Británie, což je pro mnohé, zdá se, až zázrak, ale nicméně to jádro eurozóny, to je naprosto fundamentální a určitě bude zajímavé si vyslechnout, co o tom soudí pan kolega europoslanec, protože on s těmi lidmi žije, ale ta Francie, která byla dlouhá desetiletí, dalo by se říct, určitým tahounem toho pohybu v eurozóně, tak ztratila dech a zdá se, že ho jenom těžko hledá. Já sám při svých pravidelných návštěvách té země jsem se potkal s celou řadou předních představitelů a všichni mi potvrzují, že bohužel reformy se tam jenom těžko, velice těžko prosazují a spíš se šlo za posledního prezidenta dva kroky zpět.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Luďku Niedermayere. Byl jste nepřímo Michalem Mejstříkem vyzván, že se mezi těmi lidmi pohybujete teď v europarlamentu, tak.
Luděk NIEDERMAYER, poslanec Evropského parlamentu
--------------------
Já, já už několik let jsem přesvědčen o tom, že ekonomicky se hodně láme ten osud Evropy právě ve Francii, protože je to obrovská ekonomika, je to ekonomika, která se docela stabilní a zároveň je to ta ekonomika, která má největší odpor, respektive jejich vláda největší odpor v provádění reforem, čili já musím plně souhlasit s tím, co říkal tady pan Mejstřík z toho krátkodobě ekonomického pohledu. V dlouhodobém pohledu nebo v tom delším pohledu se hraje ještě o něco víc a to je o tom, jestli ta Evropa bude hrát podle dohodnutých pravidel, jestli se bude snažit vystupovat na tom světovém hřišti jakožto nějaký predikovatelný partner, anebo zdali to bude nějaký rozhádaný spolek. O to se, myslím si, vede taky poměrně podstatná bitva i v té ekonomické oblasti ...
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Vy myslíte, že Evropa se semkla už tou, už tou první, tou první krizí a že hrozí nebo ta rizika rozhádané Evropy, nestabilní entity jsou větší?
Luděk NIEDERMAYER, poslanec Evropského parlamentu
--------------------
Třeba když si uvědomíme, že opravdu za pár dní vstupuje v platnost ten dohledový režim na evropské banky a tohle by Evropani schopni vytvořit během 12 měsíců, je to nejkomplexnější dohled největší části finančního sektoru na světě z jednoho místa, to je fascinující úspěch, stejně tak dohoda na těch fiskálních pravidlech. A právě teď tím, že jsme uvázli někde ne v nějaké krizi, která většinou ty politiky semkne, ale v obavě před zhoršením vede k velmi vzrušeným diskusím právě o tom ekonomickém směřování evropské politiky a těch pravidel a to považuji za nebezpečné, protože ...
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Takže obavy z druhé recese, zásadnější recese způsobují možnou rozhádanost nebo nejednotnost a uvědomění si toho.
Luděk NIEDERMAYER, poslanec Evropského parlamentu
--------------------
Vlastně největší spor, který já teďka v Bruselu vidím kromě samozřejmě těch extremistů, kteří by tu Evropskou unii velmi rádi rozložili, kterých tam pár desítek je, ale kteří to počasí nedělají, tak je to spor o ekonomickou politiku. Jestli se bude hrát podle těch pravidel, která byly dohodnuty v krizi Six pack a Two pack a to znamená snaha zkonsolidovat veřejné finance a provádět reforem, anebo zda-li budeme hledat nějaké cesty, jak to odložit, zmírnit, zjemnit. No a tu reakci jsme viděli třeba minulý týden, kdy velmi překvapivě najednou vyskočily výnosy na řecké dluhopisy, ale také na italské dluhopisy. Čili toto je nebezpečná situace pro mne.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Stejná otázka i pro Pavla Kisylku.
Pavel KYSILKA, generální ředitel a předseda představenstva, Česká spořitelna
--------------------
Tak já souhlasím s tím, co, co řekl Michal i Luděk. Co z toho je důležité pro Česko, jsou vždycky tři věci, Německo, Německo, Německo. Německo je trošku problém, protože zřejmě ta existující koalice není schopna podpořit teďka německý růst, zejména, zejména většími výdaji, výdaji na investice, to je škoda. Ano a pak je tam ten velký rozpor mezi Německem a Francií. To je možná to, co dneska hýbe nebo nehýbe spíš Evropskou, Evropskou unii a my bychom potřebovali, abychom, aby se na něčem sjednotily. Francie se, ano, jak říkal Michal, přesně brání, nemá vnitřní sílu na vnitřní reformy. Německo zase příliš tlačí ostatní země do fiskální restrikce, což v situaci, kdy zpomaluje evropská ekonomika taky není úplně moudré, takže to nevidíme rádi. Ale platí to, co jsme řekli. Ty vnitřní faktory v Česku jsou velmi zdravé, česká, česká ekonomika je v dobré kondici a pokud budeme chtít vědět, jak se může vyvíjet do budoucna, tak se dívejme teďka za hranice a to je ...
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Já teď právě navážu na ta vaše slova. Německo, Německo, Německo a ještě navíc situace České republiky, právě ty nejistoty provázejí odhady, jak jsem zmiňoval, tuzemské ekonomiky na příští rok. Ministerstvo financí jasně řeklo, že zatím nebude měnit prognózu vývoje pro příští rok, 2,5 % růst, na tom je postaven i státní rozpočet na příští rok a tady jsou znovu slova náměstka ministra financí Jana Gregora.
Jan GREGOR, náměstek ministra financí pro státní rozpočet
--------------------
Pro rok 2015 ministerstvo financí předpokládá růst české ekonomiky 2,5 %. Je to prozatím plně v souladu s odhady mezinárodních ekonomických institucí, ať už je to OECD, Evropská komise, či IMF, takže tady si myslím, že je ten odhad v pořádku. Mění se nám struktura tvorby HDP, ten růst bude nově tažen v zásadě domácí poptávkou a pomalu se nám vytrácí ten efekt čistých exportů.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Slova náměstka ministra financí Jana Gregora v rozhovoru pro dnešní Otázky. Tady navážu otázkou na Pavla Kysilku, jak zdravý vlastně může být ten tuzemský ekonomický růst, který bude tažen výhradně domácí poptávkou, jak říká Jan Gregor a vytrácí se nám efekt čistých exportů?
Pavel KYSILKA, generální ředitel a předseda představenstva, Česká spořitelna
--------------------
Exporty budou stále silné, ale ta změna je důležitá z roku na rok, čili zůstanou silné, ano možná s tím zpomalením v Německu jsme taky trošku nervozní na té straně exportu, ale je dobře, že se přidaly dva domácí faktory, to jsou investice a spotřeba, na to jsme čekali mnoho let a je to správné. Je to zdravé, udržitelné. Myslím si, že 2,5 % tažený více těmi domácími faktory nijak neohrožuje rovnovážnost české ekonomiky.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Takže to zdravé a je to možné označit za zdravý růst?
Pavel KYSILKA, generální ředitel a předseda představenstva, Česká spořitelna
--------------------
Za zdravý a udržitelný, to je jednoznačný.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Tam se shodujete zjevně všichni tři.
Luděk NIEDERMAYER, poslanec Evropského parlamentu
--------------------
Nemůžeme všichni žít jenom z toho, že budeme stále více vyvážet, protože někdo také musí to zboží vyvážet, dovážet. A Pavel tady řekl finančně je udržitelná ta dynamika té spotřeby domácností, o tom není pochyb, ale musí to být podložené tím, že ti lidé budou věřit v budoucnost, což je u nás spojené nejenom s tím Německem, ale například s vývojem evropského automobilového průmyslu, to hraje roli. A potom tedy, pokud zpomalí Evropa, tak se celkově sníží ten objem těch investic, o které my všichni bojujeme. Ten bude menší, což je špatná zpráva. A pokud my neuděláme něco pro to, abychom byli konkurenceschopní v oblasti investic, tak navíc ještě z toho menšího koláče můžeme ulomit malý kousek a to už by pak mohl být docela problém.
Michal MEJSTŘÍK, ekonom, Institut ekonomických studií FSV UK
--------------------
Já tam vidím ten problém skutečně v té oblasti zahraničního obchodu, kdy na jedné straně máme teď vlastně nulový přírůstek HDP plynoucí z nějakého pozitivního růstu zahraničního obchodu, jak jsme viděli v minulém roce, plus minus, ale nicméně ty výsledky do budoucna jsou důležité, protože tam jde vlastně o ne to, takže nejenom vývoz, ale i dovoz a je důležité, abychom třeba dovezli i novou technologii do České republiky. Prostě nemůže žít bez investic, jo, to je naprosto fundamentální. Na straně druhé náš největší vývozní partner je Německo, jak už tady zaznělo, vlastně odebírá třetinu našeho exportu a když se na podíváme podrobně, my jsme se na to dívali z hlediska globálních hodnotových řetězců, to je věc, která se dříve tak nedělala. Já jsem byl jeden z těch, který, kteří pomáhali prosazovat trošku jinou statistiku exportu, aby to nebyla jenom taková ta hrubá, ale aby byla nějaká takzvaná nejenom přeshraniční, ale podle takzvaných rezidentů, nechci zabíhat do detailů, ale princip je asi ten, že skutečná přidaná hodnota exportu v některých zemích třeba v Rusku, v některých dalších zemích je větší než například po Evropě. To znamená, jestliže my vyvážíme jako součást těch hodnotových řetězců po Evropě, tak jenom si připomeňme, že třeba 40 % našeho exportu toho obrovského exportu, toho třetinového exportu do Německa skončí v Německu, ale 2/3 vlastně my nejsme schopni udat na těch trzích mimo a tam, kde vlastně je ta přidaná hodnota toho exportu největší a tudíž my si musíme pomáhat vlastně tím Německem, které nám to zboží umisťuje. Což je často případ právě nejenom automobilového průmyslu, ale celé řady jiných produktů. A jestliže by se nám podařilo dokonat tu dlouho vybojovávanou změnu, to jest najít vlastně v sobě sílu opravdu, exportní schopnosti, to znamená prodávat na těch zahraničních trzích, tak ta přidaná hodnota toho exportu je tou šancí pro nás, to znamená nejenom valit masu, ano, a vyrábět jako subdodavatele, ale občas jít i do určitých rizik, to umíme chodit do rizik, ale hlavně to umět v těch rizicích prodat.