Europoslanec Niedermayer: Shoda na odstřižení od ruského plynu se neblíží
10.05.2022
EU podle něj musí počítat s variantou, že se Rusko ze dne na den rozhodne, že dodávky ropy i plynu zastaví. Co by to znamenalo pro domácnosti a firmy? Kde vidí možná rizika? Bývalý viceguvernér České národní banky byl hostem podcastu PoliTalk.
Evropská komise v květnu navrhla ukončení odběru ruské ropy do konce roku 2022. A český premiér Petr Fiala (ODS) nyní požaduje odklad na dva až tři roky s tím, že sankce kvůli ukrajinské válce podle něj nesmí více poškodit české občany než Ruskou federaci. Rozumíte jeho postoji? Je to správný krok?
Řekl bych, že od začátku je v EU jasné, že dopad války na jednotlivé členské země je různý, a proto je pochopení, že se musí zohledňovat – například při diskusi o zemním plynu – že některé by měly potíže, zatímco jiných by se to nedotklo.
Trochu mě překvapilo, že zatímco bylo známo, že některé země (Slovensko a Maďarsko – pozn.red.) už týdny vyjednávají o tom, co je pro ně přijatelné načasování zastavení nákupu ropy z Ruska, tak česká informace se objevila tento týden (rozhovor probíhal v pátek 6. května – pozn. red.). A stejně tak mě trochu překvapuje délka, dva až tři roky je dlouho, ale předpokládám, že se o tom ještě povedou nějaká jednání.
Často mluvíme o tom, že Evropa by se rozhodla, že nebude kupovat z Ruska zemní plyn nebo ropu.
Ale stejně tak Rusko, které porušilo snad všechny existující normy světového společenství, může ze dne na den také rozhodnout, že dodávky zastaví, a proto bychom měli být připraveni. Doufám, že je ČR připravena lépe než tak, že potřebuje dva roky na to, aby nahradila ruskou ropu.
Máte pocit, že z české reakce vyplývalo, že nás to zaskočilo?
Nevím. To, že se informace dostala ven tento týden, neznamená, že tam neprobíhají nějaká jednání, která už trvají delší dobu.
Komise nenavrhuje věci, aby překvapila členské státy, a zároveň předpokládám, že členské země nebudou překvapovat Komisi. Doufám, že to dobře dopadne.
A neobáváte se toho, že se to projeví dočasným nedostatkem ropy v průmyslových odvětvích hlavně v zemědělství a produkci potravin?
Může to být krátkodobý problém a stresová situace pro některé naše firmy. Ale myslím, že je to v téhle situaci nutné zvážit s tím, co se děje na Ukrajině. Bojuje se tam za naši bezpečnost a stabilitu.
To je možná trochu rozdíl v pohledu Evropského parlamentu a národních politiků. V Evropě je opravdu to vnímání, že Evropa je ohrožena. Denně mluvím s lidmi z Litvy, Lotyšska, Estonska nebo Polska. Třeba Pobaltí se opravdu bojí, že pokud ruský prezident (Vladimir) Putin nebude zastavený, tak hrozí, že by je vojensky napadl.
Nemyslím si proto, že je to arogance evropských poslanců, kteří říkají udělejme ‚tohle a tamto‘, ale spíše snaha dostat Rusko pod takový tlak, aby hrůzná situace na Ukrajině spěla ke konci.
Lze se vyhnout tomu, aby se dále zvyšovaly náklady firem, a to se projevilo v konečných cenách spotřebitelů, když se zvýší poptávka po ropě z dalších míst?
Tady je obrovský rozdíl ropa proti plynu. Trh s ropou převáženou tankery je obrovský a podle informací, které mám, si poradí s navýšením poptávky. Jiná situace je s plynem. V jeho případě by situace byla mnohem komplikovanější.
Počítáte s tím, že je odstřižení od ruské ropy „na zkoušku“. A jak to EU zvládne, bude následovat plyn?
Myslím, že politická shoda odstřižení od ruského plynu se neblíží. Není na horizontu. Je to mnohem složitější. Jsou některé země, které jsou na tom plynu opravdu velmi závislé.
A jak vážně berete ohrožení, že by nás Rusko odstřihlo podobně jako Polsko nebo Bulharsko?
Vážně. Celkové chování Ruska v posledních měsících je neprediktabilní, nezodpovědné a neracionální, protože škody, které zažijí ruští občané včetně těch, kteří možná nemají rádi svého prezidenta, budou obrovské a těžko představitelné.
Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN) hovořil o tom, že zásobníky plynu jsou nyní plné z 30 procent, což je rekordní v tomto období, během května cílí na poloviční kapacitu naplnění. Stačí to? Co by nyní znamenalo úplné odpojení ČR od ruského plynu?
Že budeme plně závislí na velmi intenzivní mezinárodní spolupráci. V podstatě podobnou jako u vakcín (proti covidu-19 – pozn.red.).
Zároveň by se mohla projevit úzká místa infrastruktury. Že by se ukázalo – i když bude dohoda, že plyn, který se dostane do Evropy bude považován za „evropský“, nikoli holandský, německý nebo polský – jak robustní je infrastruktura z hlediska možnosti dostat se takřka z kteréhokoliv bodu do druhého.
Třeba vím, že obrovské omezení v infrastruktuře představuje absence produktovodu ze Španělska do Francie, protože jeden z nich chtěl více oddělit svůj energetický trh. Dnes je to obrovský problém, protože ve Španělsku je obrovské množství terminálů, které nejsou vytížené. A proto byly úvahy, zda v naprosto nouzovém režimu třeba nevybudovat ty produktovody v horizontu měsíců.
Vlastně sklízíme to, co jsem zažil v Evropském parlamentu během projednávání legislativy, kdy země říkaly – a známe to z ČR – že energetika je čistě jejich věc. Když Evropská komise navrhovala různá pravidla pro zajištění bezpečnosti dodávek a vyšší koordinaci, tak členské země vynaložily velké úsilí, aby pravidla byla co nejslabší.
Premiér Petr Fiala (ODS) řekl, že k tomu, abychom se zbavili energetické závislosti, je nutná solidarita evropských zemí. Dá se na ni spolehnout? Podrží nás Německo, když bude mít zvýšené nároky na plyn pro svůj průmysl?
Jsem moc rád, že to premiér říká. A jsem přesvědčený, že solidarita bude. Svým způsobem by to bylo absurdní. V okamžiku, kdy šlo o lidské životy, jsme zvolili solidaritu.
V rámci legislativy, kdy šlo o přetahovanou mezi přístupem evropským a členských zemí, už teď platí, že kdyby se dostala nějaká země do situace, kdy nebude mít plyn pro chráněné zákazníky, což jsou domácnosti a kritická infrastruktura, tak okolní země jí musí na požádání plyn prodat. Čili z hlediska domácností již pravidla máme a nepochybuji o tom, že by byly honorovány.
Kdyby došlo k odstřižení od plynu a v Evropě by ho třeba chybělo 10 až 15 procent, tak by to znamenalo restrikci, nikoli domácností, ale třeba velkých firem, aby byla napříč Evropou podobná.
Zároveň je například sklářský nebo chemický průmysl závislý na dodávkách plynu.
Může to vést ke konci některých energeticky náročných odvětví?
Myslím, že posoudit dopady na jednotlivé firmy by nebyl schopný žádný politik ani ekonom. Naším cílem by mělo být, aby v případě, že dojde k omezenému přístupu k zemnímu plynu nebo jiné chemikálii, to bylo podobné jako jinde. Více nemůžeme dosáhnout. Jsme více ohrožená země a budeme stát na solidaritě.
Když se ještě zastavíme u domácností, jedna věc je, že pro ně plyn bude, druhá věc je, za kolik. Odstřižení Polska a Bulharska od ruského plynu se již projevilo na světových cenách burz. Bude nárůst cen energií kopírovat nárůst cen plynu?
Trh s elektřinou funguje tak, že ho v daný moment určuje nejdražší zdroj, který ji vyrábí, protože je potřeba, aby ji vyráběl.
Takže jsme v situaci, kdy třeba v Německu osciluje cena výroby elektřiny mezi nulou, kdy vyrábějí obnovitelné zdroje, které nemají žádné náklady, a pak v oblasti kolem 60 až 100 eur, kdy není potřeba elektřina z plynu, až po situaci, kdy elektřina z plynu stojí 200 a více eur.
Celá Unie by měla mít připravený nějaký plán, jak by členské země reagovaly na to, kdyby opravdu došlo k nedostatku plynu, který by začal šroubovat cenu po spirále velmi vysoko. V tu chvíli je otázka, zda by neměly členské země přistoupit na zastropování ceny plynu, které budou obchodníkům kompenzovat.
Už nyní ale můžeme pozorovat zdražování ceny elektřiny, které zřejmě není konečné, mluví se o násobcích původních cen. Měla by vláda již přistoupit k zastropování cen?
Nyní nejsme v situaci, kdy bych přistupoval k nějakým stropům. Měli bychom přijímat opatření, které sníží spotřebu. Kdyby se nám podařilo třeba o 15 až 20 procent snížit celkovou spotřebu zemního plynu jenom v domácnostech tím, že budeme chytřeji a méně vytápět nebo méně jezdit autem, což se týká ropy, tak podíl našich zásob ještě zvýší.
Uvažoval bych o tom stropu v momentě, pokud by došlo k odstřižení od ruských dodávek a nebylo je možné rychle nahradit.
Když jste mluvil o možných opatřeních na úsporu energií ze strany domácnosti, mělo by jít o doporučení, či povinné snížení?
Jsem fanda do doporučení, protože si myslím, že lidé jsou zodpovědní. Ale všechno to bude záležet na tom, jak závažný ten problém bude. Za sebe můžu říct, že od té doby, co vypukla válka, nemám na dálnici tempomat nastavený na více než 120 km/h. A teď jsem jel do Štrasburku elektrický autem, abych nemusel kupovat benzin. Každý z nás bez nějakých příkazů od vlády může něco udělat, ale mám pocit, že bychom měli dělat více než teď.
Česko od července čeká předsednictví v Radě EU. Klíčovou roli při prosazování dalšího postupu vůči Rusku bude mít proto premiér Petr Fiala (ODS). Pokud jde o přístup vůči Rusku, na jaký postup bude ze strany Francie navazovat?
Francouzské předsednictví se prolnulo s prezidentskými volbami, a to sehrálo určitou roli. Emmanuel Macron na sebe vzal určitou zodpovědnost nebo pozici někoho, kdo se snažil udržovat nějaké diplomatické linky na Kreml. Myslím, že to není něco, v čem se dá navazovat.
Vy se tedy kloníte tomu, aby český premiér utnul vztahy s Kremlem? Neměl by si s ním telefonovat?
Vztahy z úrovně EU nejsou otázka předsednické země. Je to otázka prezidenta Evropské rady a zmocněnce pro zahraniční politiku. To jsou hlavní komunikátoři. Emmanuel Macron by ty telefonáty dělal, i kdyby nebyla Francie předsednickou zemí.
Nepředpokládám, že by dávalo smysl, kdyby český premiér vytvářel nějaký přímý kontakt na ruského prezidenta. Naší snahou by mělo mít udržet jednotu.
Je na čase začít připravovat balíček pro poválečnou obnovu Ukrajiny?
Podle mého názoru ano. Jakkoliv moji kolegové v Evropském parlamentu často říkají, že nejdůležitější jsou teď zbraně, myslím si, že je třeba ho připravit. Mám proto dva důvody. První je, že kdyby se ukázalo, že kdyby byla připravena ukrajinská vláda začít s obnovou minimálně na části země, neměli bychom to být my, kdo to budeme brzdit. A druhý je ten, že si myslím, že by na Ukrajinu mělo směřovat velké množství peněz.
Na tu podporu v evropském rozpočtu nejsou peníze, a tak budeme muset přijít s nějakým mechanismem. Myslím, že musí být podobný jako v postpandemickém plánu, a tedy, že si EU půjčí peníze na Marschallův plán pro Ukrajinu.
Může to být vstupenku pro vstup Ukrajiny do EU?
Byl bych pro, aby získala kandidátský statut. Zároveň vím, že cesta do EU trvá strašně, ale strašně dlouho. Myslím, že kromě evropské perspektivy je třeba dát Ukrajincům něco, čeho dostáhnou rychleji a snadněji, a to je podle mě nějaký model velmi silné a účinné ekonomické integrace.
Takže to nevidíte na urychlený přístup, o kterém se také mluvilo?
Aktuálně úplně nevidím. Samozřejmě by to vyvolalo také problém ve vztahu k dalším kandidátům, kteří se o to snaží velmi dlouho. Zároveň si musíme uvědomit, že to potvrzení o vstupu do EU je otázkou potvrzení každou členskou zemí.
Původní znění článku zde.