Jsme za inflační křivkou. Vedou centrální banky ti správní lidé?
29.10.2022
Není úplně na místě vinit z této situace samotné centrální bankéře, neboť jí předcházela celá řada různých faktorů a nebylo zcela možné říci, zdali bude inflace dlouhodobějšího charakteru, či nikoliv. Nicméně je třeba konstatovat, že řada z nich jednala velice pomalu a centrální banky se tak dostaly za inflační křivku - tj. nezvyšují úrokovou míru dostatečně rychle, aby udržely krok s rostoucí inflací.
Za tímto vývojem dle mého názoru stojí řada faktorů:
Prvním problémem byla přílišná transparentnost centrálních bank, které nehodlaly porušit “sliby”, ke kterým se zavázaly v rámci budoucích a dlouhodobých opatření. Centrální banky se zdráhaly opustit přístup pomalejšího nízko-úrokového přístupu pro post-covidovou obnovu ekonomiky, na místo rychlejší a adekvátnější reakce na inflační tendence.
V souvislosti s tímto přístupem se rovněž vedla v Evropě poněkud intenzivní veřejná diskuze, zdali byl fiskální dluh některých členských států relevantní pro potřebné zvýšení úrokové míry. Úkolem Evropské centrální banky je zachování cenové stability. Vyšší náklady na dluhovou službu, tak nejsou důvodem k nenavýšení úrokové sazby v eurozóně. Být za inflační křivkou se tedy v dlouhodobějším horizontu značně nevyplácí, neboť budou i náklady na dluhovou službu podstatně vyšší.
V neposlední řadě je třeba také zvážit vztah mezi bankovnictvím a politikou. V posledních dekádách nebyla inflace problémem číslo jedna a ekonomika eurozóny byla až na finanční krizi v roce 2008 a globální pandemii velice stabilní, což mohlo vytvořit dojem, že úloha centrálních bank a bankéřů je jednoduchá. Rady centrálních bank se tak značně proměnily a na místo zkušených ekonomů, jako byli Alan Greenspan, Mario Draghi či zkušených centrálních bankéřů, jako Eddie George a Paul Volcker se do rad centrálních bank dostali spíše jedinci se silnějšími politickými schopnostmi. Takovéto zastoupení v představenstvu může pomoci např. při komunikaci kroků centrálních bank s veřejností a politickým zastoupením. Nicméně pro jedince bez ekonomického vzdělání nebo bez dostatečných zkušeností z centrálního bankovnictví je těžké pochopit složitost a komplexitu aktuálních problémů a být dostatečně odvážný, aby učinili obtížná rozhodnutí. Tito členové pak ve složitých otázkách následují postoje svých kolegů a jdou tak proti logice “kolektivní moudrosti” představenstva.
Je dobře, že se centrální banky snaží chytit krok s vývojem ekonomiky. Musí však zdůvodnit zvýšení úrokových sazeb, které přichází se značným zpožděním, v době, kdy už můžeme pozorovat první známky ekonomické recese. Centrální banky by však měly zvážit, jestli je tyto praktiky, které po mnoho let používají, neomezují v budoucí akceschopnosti pro udržení cenové stability.
Článek v originálním znění na https://www.politico.eu/article/inflation-curve-ecb-bank-rate-hike-eurozone-deflation/.