„Kdyby víc lidí přemýšlelo, co Evropská unie je a co pro nás znamená, tak by nemohli být takhle negativní,“ říká europoslanec Luděk Niedermayer
26.10.2015
Jaké téma má vaše boskovické setkání a kdo se ho účastní?
Oslovili jsme přes Facebook mladé lidi se zájmem o politiku a o Evropskou unii. Je to samozřejmě trochu namířeno tím hodnotovým a názorovým směrem, na který se orientujeme, ale v zásadě je to spíše náhodný výběr lidí, kteří sledují, co píšu na Facebook. Věkově je to odhadem asi od pětadvaceti do pětatřiceti, ale to ani přesně nevím.
POHÁDKA O ZLÉM BRUSELU A HODNÉ STRAKOVĚ AKADEMII
Dlouhodobě se říká, a účast u eurovoleb to potvrzuje, že Češi se o evropskou politiku nezajímají. Máte pocit, že se to třeba teď mění?
Řekl bych to tak: vždycky, když se objeví nějaká krize, která souvisí s Evropou, tak to lidi zajímá. Teď je to uprchlická krize, předtím se řešila Ukrajina a lidé se ptali, co udělá Evropa s hrozbou od Putina. Ale celkově není zájem bohužel moc velký, což vysvětluje ten až rostoucí odpor k Evropské unii. Protože kdyby víc lidí přemýšlelo, co Evropská unie je a co pro nás znamená, tak by nemohli být takhle negativní. Ale to se bavíme o statistickém vzorku, o tom, že padesát nebo šedesát procent lidí má nějaký problém. Když se bavíme o konkrétních lidech, jsou nepochybně desítky, stovky, tisíce lidí, které to zajímá a kteří tomu fandí a rozhodně o tom víc ví.
Nakonec pár z nich je ochotno strávit víkend tady v Boskovicích, kde se o tom celou dobu bavíme. Takže určitě je tady hodně lidí, které to zajímá, ale společnost jako celek bohužel nemá zájem, nerozumí, a proto je podle mě negativní.
A nelepší se to?
Ne. Teď se to podle mě zhoršuje, ukazují to i všechny průzkumy. Já z toho ale neviním ty lidi, viním z toho politickou reprezentaci, která o tom systematicky špatně informuje. Říkám tomu Pohádka o zlém Bruselu a hodné Strakově akademii – to v našem případě, ale stejně tak to může platit o vládě na Slovensku nebo v Maďarsku, někdy dokonce i ve starých zemích Unie, kdy ty země svalují na Evropskou unii, že něco udělala nebo jí vyčítají, že něco neudělala.
Přitom před lidmi systematicky tají, že Evropská unie není nic jiného než vůle členských zemí. Jsou to rozhodnutí Evropského parlamentu, která činí konkrétní zvolení poslanci jako já, a rozhodnutí premiérů nebo poslanců, kteří sedí v Radě. To nejsou žádní abstraktní byrokrati, kteří by o něčem rozhodovali, rozhodnutí činí konkrétní zástupci členských zemí. A velmi často se stane, že český politik kritizuje něco, co předtím on nebo nějaký jeho kolega v Evropské radě schválil.
To je velice smutné, ale politické elity samozřejmě mají velký vliv na formování názorů lidí, kteří tyto názory přejímají, i když neodpovídají realitě. Je to hrozně smutné a může to vést k nehezkým koncům.
STRACH CHÁPU A VINÍM POLITICKÉ ELITY
Takže jste spíš pesimistický? Není tady možnost, že by Evropa z té aktuální krize vzešla posílena?
To vůbec nevylučuji. Myslím si, že když se vám podaří alespoň trochu úspěšně překonat nějakou krizi, tak vás to posílí. Uprchlická krize je z pohledu lidí mimořádně vážná. Já jsem od té doby, co jsem v Evropském parlamentu, neabsolvoval nic jiného než krize: na začátku to byla Ukrajina a Rusko, pak to bylo Řecko, které jsme my tolik nevnímali, protože to byla otázka integrity eurozóny a toho, jestli je možno někoho vylučovat, nebo ne.
Migrační krize se dotýká lidí mnohem víc a bohužel právě v ní to české politické elity rozehrály nesmírně špatně. Na začátku standardní politici vyklidili prostor lidem typu Okamury, dokonce i z vládních míst přicházely úvahy o teroristech a o islamistech, kteří nám tady něco provedou. Mimochodem prezident Zeman se této teze stále drží. Namísto toho, aby politici uklidňovali lidi a vysvětlovali, že to zvládneme, když budeme držet při sobě, tak vytvářeli strach. Já se vůbec nezlobím na lidi, že se začali bát, protože je to abstraktní hrozba, něco, co neznáme. Kolik našich lidí vidělo živého muslima jinde než v televizi? Nebo uprchlíka? Já ten strach chápu a viním politické elity.
Jak tu krizi tedy můžeme překonat?
Krizi překonáme, pokud pochopíme, že jednotlivé země musí hrát spolu. A pokud se nám to povede, tak je možné, že minimálně v některých očích Unie vyjde posílena. Když porovnám recepty našich zemí, jak se chováme k migrantům v detenčních zařízeních, jak říkáme, že postavíme pohraničníky na hranice – to jsou všechno věci, které absolutně nic neřeší, zatímco na evropské úrovni se aspoň něco řeší.
Je nálada mezi evropskými politiky výrazně odlišná od té naší?
Je. My jsme v mnoha věcech opravdu outlier, jak říkají Angličané – na kraji. Vezměte si třeba ty rezoluce Evropského parlamentu, které nebyly zdaleka jen o povinných kvótách. To byly návrhy Evropské komise, jak to řešit, a jedním z nich byl návrh na přerozdělení migrantů, pokud to jinak nejde. O těchto rezolucích čeští poslanci hlasovali nejvíc negativně ze všech národních skupin v parlamentu. Nejmenší počet byl pro a největší počet byl proti.
A nemyslete si, že na Radě, kde jsme hlasování prohráli, z toho byly všechny země nadšené. Není to tak, bavím se se svými kolegy, třeba Finové se zdrželi, Holanďani také. I pro tyto politiky je to těžké, i když s veřejností pracují o trochu lépe než u nás, tak stejně je počet lidí, kteří mají obavy, vysoký. A xenofobové z různých politických stran toho velmi šikovně využívají. Vždycky je to komplikované, ale mám pocit, že my, Slovensko a Maďarsko jsme v tom za ostatními docela daleko.
Převažující atmosféra v europarlamentu je tedy odlišná?
Nevím, jak je to na Radě. Zaslechl jsem, že po té určité krizi okolo kvót je snaha situaci zklidnit, dohodnout se na co nejvíce věcech a znovu vytvářet konsenzus. Může se ale stát, že problém znovu vybublá, když se začne hovořit o přerozdělovacích mechanismech do budoucna. Já bych možná přivítal, kdyby ty země, které na tom trvají, byly trochu flexibilnější, aby se nalezla dohoda, která získá co nejširší podporu. V parlamentu je atmosféra jiná než u nás. A platí to i pro politiky z jiných zemí, které já potkávám. Je absolutně jasné, že to je evropský problém.
Není tam to dělení na oni – Evropa, a my.
Není. Všichni vidíme, že hodit to celé na hrb zemím jako je Itálie, Řecko nebo teď Slovinsko, a říct „to je váš problém, hoši, nás se to netýká“, je absolutně nemožné. Dokonce vidíme, že ani ta vstřícnost Německa, které to jakoby vzalo celé na sebe, prostě není možná. V okamžiku, kdy se do země najednou dostanou statisíce lidí, to prostě nejde. A teď se nebavíme jen o administrativní průchodnosti, kdy musíte procesovat žádosti o azyl. A žádná země si nechce vzít na svědomí, že poskytne azyl někomu, kdo lže a nerozkryl svoji identitu. Hlavně vidíte, že když těch lidí je tolik a držíte je ve velkých skupinách v zařízeních, vznikají tam bezpečností tenze a konflikty. Je jasné, že se to musí řešit evropsky. Zároveň všichni rozumní lidé vědí, že to bude trvat moc dlouho.
MUSÍME V SOBĚ NAJÍT VĚTŠÍ ŠTĚDROST
Ale věříte, že je to možné?
Když budeme dělat všechny ty věci, které jsou potřeba. Významná je teď dohoda s Tureckem, potřebujeme najít způsob, jak řešit Libyi, protože to je další země, přes kterou uprchlíci směřují. Konflikt v Sýrii se zhoršil tím, že Západ nereagoval a zapojilo se tam Rusko. Čili ta situace je ještě komplikovanější. Na agendě máme desítky bodů, které když budeme dělat, bude se situace zlepšovat. Ale nezlepší se přes noc.
Taky je legrační, že se tady hovoří o externí pomoci. Díval jsem se na naši externí pomoc. Jedna z toho je potravinový program Spojených národů, ke kterému se Unie zavázala, že ho podpoří členské země. Dohodli se, že evropské země tam pošlou miliardu euro – to je mimo jiné na jídlo v uprchlických táborech na hranicích se Sýrií, odkud se lidé vrací, protože tam není co jíst. Náš příspěvek do toho fondu zatím činí 102 tisíc dolarů. To je zhruba tolik, kolik stojí dvě vládní auta. A to my dáváme na vnější pomoc. Čili musíme v sobě také najít větší štědrost. Pokud nechceme, aby nám uprchlíci klepali na dveře v takovém počtu, v jakém to dělají, musíme být mnohem aktivnější v zahraničí. A ne jenom slovy.
Další důležitá věc je seznam bezpečných zemí. Prostě jasně říct, že když lidé přicházejí z Balkánu, mají mizivou šanci azyl získat. A oni nebudou chodit. Všechno jsou to opatření, o kterých se v evropském parlamentu mluví, stačí si číst dokumenty, všechno to tam je. To jen u nás mluví politici jiným jazykem. Když všechno tohle budeme dělat, bude se to snad postupně zlepšovat.
Fungujete jako čeští europoslanci nějak společně, nebo se přirozeně nacházíte ve frakcích podle svých politických názorů? Pokoušíte se společně hájit něco jako české zájmy?
Váš domov v Evropském parlamentu je vaše politická skupina. Stejně jako v českém parlamentu si komunisté nerozumí s pravicí, tak ani tady se nedá úplně očekávat, že bychom si rozuměli. Já jsem v politice nový, ale jak to tak sleduju z novin, z povídání kolegů a z návštěv našeho parlamentu, tak v tom evropském panuje velmi gentlemanská atmosféra. Lidé se nenapadají, komunikují spolu.
Jednou za měsíc děláme snídaně českých europoslanců, ale ukazuje se, což je pro mě překvapení, že ti lidé se moc nechtějí bavit o práci. My tam zveme zajímavé hosty, kteří mají něco společného s Českou republikou, je to příjemné, bavíme se tam, ale zájem bavit se o tom, co a jak podporujeme, tam není. Mám pocit, že jsem jediný z šéfů delegací, který občas jde za jinou delegací a zeptá se, jak hlasuje. Já za někým jdu, ale nestalo se mi, že by někdo přišel za mnou a zeptal se, jaký máme postoj k tomu a tomu bodu. Čili základ je opravdu ta politická skupina.
Z úrovně vlády jsou samozřejmě dostupné informace o českých pozicích, většinou přicházejí tak pozdě, že se tím už nedá nic moc ovlivnit. Někdy jsou informace včas, ale neznamená to, že se mi oficiální česká pozice líbí, nejen proto, že jsem zástupce partaje, která je v našem parlamentu opozici. Velmi často nejsem přesvědčený o tom, že je to opravdu náš český národní zájem. On ten národní zájem se strašně těžko definuje. A i kdybychom něco takového našli, tak pokud to nebude také zájem jiných zemí, tak ho neprosadíme. A myslím si, že když něco strašně chceme a zjistíme, že nikdo jiný to nechce, je vždycky na místě se znovu vrátit k tomu, jak jsme na to přišli, a zeptat se, jestli máme pravdu.
Spíše tedy postupujete v součinnosti s politickou frakcí?
Drtivá většina práce probíhá v politickém klubu. Mně se to říká snadno, protože jsme v největším politickém klubu, tak za námi stojí relevantní počet hlasů. Když my o našem názoru přesvědčíme EPP (The European People’s Party – Evropská lidová strana, pozn. red.), tak můžeme mít 219 hlasů, což je samozřejmě mnohem větší síla, než kdybych se bavil s lidmi z menší frakce.
BOSKOVICE BYLY SKVĚLÁ VOLBA
Na závěr otázka k Boskovicím – jak došlo k tomu, že jste se sešli právě tady?
Dlouho jsme hledali místo, které by se nám líbilo, protože je lepší lidi pozvat někam, kde je něco zajímavého. Bylo nám jasné, že nemůžeme být celý den někde zavření. Přemýšleli jsme, že pojedeme někam na hory nebo někam do města. Hory jsme zavrhli, i když dneska je nádherné počasí, ale to jsme dopředu nevěděli, to se neví ani v Bruselu. Takže jsme hledali nějaké město. A já Boskovice znám, protože má žena a moji známí stojí za festivalem, který se tady koná, a já jsem už několikátý rok s dětmi byl a hrozně se mi tady líbí, atmosféra i město. A jako původem Brňák jsem rád, že je to u Brna. Také jsme si mysleli, že z Prahy se sem dostane člověk dobře vlakem, což tedy nebylo úplně přesné. Ale hrozně se mi líbí ta lokace, obecně se mi líbí malá města.
Takže jste tu spokojeni?
Velké plus bylo, že se nám podařilo dojednat prohlídku židovského města. To perfektně zapadá do toho, o čem se tady bavíme, protože se hodně díváme na politiku z hlediska hodnot a principů. A musím říct, že když nás paní průvodkyně prováděla a říkala nám o historii židů nejenom v Boskovicích, tak člověka mrazí v zádech. A uvědomuje si, jak moc je potřeba, abychom nedělali znovu ty věci, které se staly v minulosti. Čili mám pocit, že Boskovice byly skvělá volba a lidem se tady opravdu líbí. Určitě tady nejsem naposled.
Původní článek: http://ohlasy.info/clanky/2015/10/rozhovor-niedermayer.html