Luděk Niedermayer: Platby za plyn v rublech? Od Ruska to vypadá na PR
24.03.2022
Kurz této měny považuje za naprosto zmanipulovaný a je přesvědčen o tom, že Vladimir Putin o platby ze Západu přijít nechce.
Co znamená ruský požadavek, který říká, že by se nyní mělo za plyn a ropu platit pouze v rublech? Nedělá to ze sankcí jen bezzubý nástroj?
Pro mě je to úplně nesrozumitelné opatření. Kdyby Rusko chtělo rubly, samo si je natiskne. Centrální banka s tím v této situaci nemá problém. Buď je to formální věc, kterou v 90. letech zavedl Boris Jelcin, což by znamenalo, že ten, kdo bude chtít něco zaplatit, půjde do banky, tato banka mu to vymění a on zaplatí, ale dolary a eura skončí v Rusku. Může se stát, že danou osobu také trochu oberou na kurzu. Nebo rubly za rozumnou cenu nebudou dostupné, což by znamenalo, že Západ nezaplatí. Ale vzhledem k tomu, jak moc Rusko peníze potřebuje, řekl bych, že jde o PR šarádu.
Mohlo by tedy jít čistě o snahu ukázat, že svět bude dělat to, co Rusko řekne?
Ano, to je možné. Také mohou chtít, aby bylo vidět, že rubly jsou důležité, protože se jimi platí ropa. Ale z mého pohledu jako bývalého bankéře rubl ztratil statut směnitelné měny. Jde o měnu, u které je kurz určován administrativně, není možné ji koupit ani držet. Jako exportér musíte rubly prodat. Je otázka, jaký je za tím plán, podle mého názoru vybrané entity udělají směnu za zmanipulovaný kurz, to se vynásobí cenou ropy v dolarech a vy si koupíte rubly i s ropou. Nebude to vlastně mít žádný obsah. Ale mohlo by se stát, že Rusové řeknou, že jejich banky nemohou se zájemci obchod udělat, protože mají zmražená aktiva. To by bylo de facto ukončení obchodů, ale nezdá se mi, že by právě toto byla jejich logika.
Má Česká národní banka nějaké rubly?
Co by s nimi dělala? Někdo někde možná nějaké ještě má, ale šlo by o hazard. Nevím navíc, jestli Rusové nezavedli omezení na rubly mimo Rusko. Všechny se ale budou asi muset zobchodovávat s ruskou centrální bankou. Cena v dolarech se bude násobit kurzem rublu. Problém by mohl nastat v tom, že by se cena v rublech počítala kurzem ruské centrální banky, ale kupující by za takový kurz rubl nemohli koupit. V tu chvíli by se cena plynu třeba zdvojnásobila. Jenže trh je zmanipulovaný. Za komunismu byl oficiální kurz marky pro podnik tři koruny, vybraní občané zaplatili patnáct korun a ostatní na černém trhu třicet. A takhle to bude s rublem. Pokud Rusové nechtějí těmito návrhy úplně zastavit obchod, je to bezobsažné.
Například Itálie se k ruským požadavkům staví negativně. Mohou tyto kroky urychlit odpojení od ruského plynu?
Připadá mi, že Rusko toto nechce. Oni se tváří, že obchod s námi bude nahrazen obchody s Indií a Čínou. Měli bychom dělat všechno pro to, aby to šlo co nejhůř. A navíc, Indie a Čína si nevezmou rubly. I tyto země vědí, že Rusko je ekonomicky úplně v háji. Rusové vědí, že musí obchodovat za dolary a eura, a navíc předpokládám, že musí platit předem. V Evropě ale existuje obrovská obava z odpojení, protože je stále řeč o různých kompromisech. Na rozdíl od plynu to vypadá, že ropa je nahraditelná. Slováci například tvrdí, že to je řešitelné. Zatím však neexistuje shoda ani na otázce ropy.
Premiér Petr Fiala řekl, že Česko podporuje další odstřižení bank od systému SWIFT. Jak to hodnotíte?
To je jen symbolické. Odstřižení od SWIFTu neznamená nemožnost plateb, to je takové sypání písku do kolečka. Něco by jiného by bylo zmrazení peněz, to by bylo relevantní. Toto jsou politická gesta, dokud Rusko neodstřihneme od peněz. Existují další možnosti. Jednou je maximální snaha snížit spotřebu. Proboha co by nám udělalo, kdybychom jezdili pomaleji po dálnicích nebo méně topili? Každý milion, který nezaplatíme, je milion, který Rusko nemá. Další variantou je odpojení od ruské ropy. Zřejmě bychom se tímto krokem tolik nestřelili do nohy a pro Rusy by to byla velká rána. Nejčistší variantou je plyn. Tam lze buď zastavit fyzický tok, nebo peníze zaplatit, ale tak, aby s nimi Rusové nemohli disponovat. Buď tedy půjde o platby na zmrazené účty, což by bylo nejtvrdší, případně na chráněné účty, u nichž je dáno, co se z nich může platit. Například vnější závazky nebo humanitární záležitosti, například léky. To jsou kroky, které jsou reálné, já je spolu s dalšími kolegy prosazuji již týdny. Některé evropské země jsou příliš opatrné proto, že se obávají, že ztratí podporu veřejnosti.
Jak se díváte na německý postoj?
V Německu mají korporace tradičně velký vliv na politiku. Člověk by očekával, že u levostředové vlády by tento vliv mohl být nižší, ale nestalo se tak. Nejdůležitější je ale to, že existuje světová koalice, která funguje fantasticky. Tohle si nikdo nedokázal představit. Pokud někdo v rámci této koalice přijde v pátek s nějakým špatným nápadem, přes víkend o něm přestane mluvit a v pondělí řekne, že souhlasí s tím, jak to vidí ostatní, nejsem pohoršen. To, že jsou různé názory, to je vlastnost demokracie. A to, že v rámci různých názorů se snažíme dospět k dohodě, v tom je síla. Samozřejmě že bych byl rád, kdyby Německo bylo lídrem správných kroků. Ale v celkovém obrázku to pro mě není tak podstatná věc. Odmítal jsem se na Evropskou unii dívat tak, že jde o Německo, Francii a pak ty ostatní, kteří drží hubu. Ukazuje se, že tak to není. Německo se sice chová jako váhavý střelec, ale nakonec mi připadá, že většinu toho, co bylo úplně špatně, zkorigovali. Ani tak to ale není důležité, protože pozici lídra vždy převzal někdo jiný. Potvrzuje se tedy, v čem je síla EU. Kolektivní systémy jsou pomalé, ale odmazávají extrémy. Někdy i ty dobré, ale často hlavně ty negativní.