Niedermayer: Budoucnost jsou elektroauta, za argumenty odpůrců je neznalost
18.09.2023
Do eurovoleb zbývá tři čtvrtě roku. Koalice SPOLU stále jasně neřekla, zda bude kandidovat společně. V létě přitom už mělo být jasno. Kde to vázne?
Nejsem ten, který by na to znal odpověď. Je to otázka strategie jednotlivých stran. Každá musí zvážit, zda využít úspěšnou značku SPOLU, nebo jestli raději potřebují posílit vlastní programovou identitu, což se dělá daleko lépe bez koalice. To musí rozhodnout vedení stran, já se toho neúčastním.
Jako jeden ze dvou europoslanců TOP 09 ale přece máte ve straně nějaké slovo…
Já sám ani nevím, jestli budu kandidovat. Ale pravděpodobně nějaké nominace získám. Nechtěl jsem proto, aby to vypadalo jako střet zájmů. Že bych do toho mluvil a kalkuloval, co je pro mě osobně výhodnější. Proto do toho nevstupuji. Spíš myslím na náš program. TOP 09 má v evropských tématech poměrně srozumitelnou identitu. Takže spíš jen vysvětluji, kde jsou mezi námi rozdíly. A i kdyby se mě někdo zeptal, co preferuji, tak já do té diskuze nevstupuji.
Na mě to z vašich dřívějších vyjádření působilo, že jste spíš odpůrce společné kandidátky.
Ze strategického hlediska je známka SPOLU silná a dává to smysl. Z hlediska programu má zase TOP 09 jasné ukotvení, a když toto ukotvení budeme muset ředit, aby dostaly prostor i názory našich koaličních partnerů, tak budeme méně čitelní. Tyhle dvě věci se ale těžko váží proti sobě. A to vážení bych neměl dělat já.
Takže to nestojí tak, že pokud by byla společná kandidátka SPOLU, bude bez vás?
To momentálně není na programu. Personální otázky přijdou na stůl až poté, co se vyjasní, zda budeme kandidovat společně. Nechci, aby si někdo myslel, že dávám nějaká ultimáta. Je pro mě ale důležité, že od té doby, co jsem v evropské politice, držím jasnou názorovou linku, která je patrná, konzistentní a hodně za ní stojím. Pokud by koalice měla linku, která by mi byla blízká, nemám s tím problém. Pokud by to ale bylo postaveno tak, že to, co jsem tady za poslední léta zastával, bylo špatně, tak by to pro mě bylo hodně komplikované.
Hodně se mluví i o tom, zda by měl mandát obhajovat váš stranický kolega Jiří Pospíšil, který se objevil i v kauze Dozimetr. Jak to vidíte?
Řeknu to na rovinu. Myslím, že by nebylo dobré opakovat to, co se stalo loni ve volbách na pražský magistrát. Kdy se podařilo sestavit kandidátku, která ztratila část podporovatelů (Pospíšil byl dvojka za současným primátorem Svobodou, pozn. red.). Na to existují data. Tím ale nechci říct, že myslím přímo Jiřího Pospíšila. Někdo to může nyní vnímat tak, že když já budu na evropské kandidátce, tak tím ztratíme hlasy.
Dobře, pojďme dál. O čem podle vás bude vlastně kampaň před eurovolbami?
Jsem dalek toho tvrdit, jak bude vypadat. Ale myslím, že se mohou objevit dvě důležitá témata. Lidé jako já se budou snažit vysvětlit, že to, co jsme v Unii v posledních letech společně zvládli, je unikátní a podporuje to správnost evropského projektu, který se nebojí delegovat některá rozhodnutí na úroveň EU. A tam se často hledá shoda na společných a odvážných řešeních. To se ukázalo třeba během covidu. Například jednotnou distribuci vakcín považuji za jedno z největších gest evropské solidarity. To zachránilo spousty životů.
Pak také to, jak jsme se postavili k ruské agresi na Ukrajině, čímž jsme pomohli dostat Rusko do izolace. Společně jsme také zvládli energetickou krizi, v což mnoho lidí nevěřilo. Část kandidátů, včetně mě, se tedy bude voličům snažit říct, že tohle chtějí. Že v tom chtějí pokračovat. A druhé téma podle mě bude ekonomika. Máme vysokou inflaci, vysoké deficity a hlavně ekonomický růst je slabý. Ten je přitom potřeba k tomu, abychom zvládli ty deficity. Jasnou většinu karet z ekonomiky drží národní státy. Ale i na úrovni EU potřebujeme více odvahy a víc vize.
V kampani jistě dojde i na Green Deal, který většina české populace nevnímá zrovna pozitivně. Vy jste byl kromě Pirátů jediným českým europoslancem, který pro něj aktivně zvedl ruku. Proč je potřeba?
Každý, kdo trochu sleduje svět okolo sebe, vidí, že teplota plíživě vzrůstá. A projevuje se to v těch extrémech. To, co dřív bylo extrémní, je nyní normální. A co je extrémní nyní, bude už možná brzy normální. Je dobré si uvědomit, co by se stalo, kdybychom nezačali něco dělat. Bohužel u boje s klimatickou změnou je to jak s řízením Titaniku. I když už víte, kam máte kormidlem točit, a točíte, tak to chvíli trvá, než se loď otočí. Samozřejmě odpůrci Green Dealu říkají věty typu, že samotná Evropa nic nezmůže. Ale tenhle argument je založen na neznalosti. Jednak součástí pařížských dohod jsou v podstatě všechny země světa a za druhé, prakticky všechny země už mají své klimatické závazky. Možná jsou méně organizované v tom, jak se je chystají plnit, ale mají je.
Hodně se mluví o tom, že snaha Evropy vyjde bez zapojení Číny a Indie vniveč.
Čína má své klimatické cíle do roku 2030. Kolem tohoto roku by tam mělo dojít k zalomení vývoje emisí. Navíc, jak je Čína silně postavená na moderních technologiích, tak si dovedu představit, že to bude ještě dříve. Evropská unie má klimatickou neutralitu nastavenou na rok 2050, Číňané na rok 2060.
V Česku se na Green Deal nahlíží hlavně skrz zákaz nových aut se spalovacími motory od roku 2035. Co byste řekl lidem, kteří vidí ceny elektroaut, a bojí se, že si je nebudou moci dovolit?
Minulý týden byla zveřejněna studie, která očekává, že se ceny elektroaut a aut na spalovací motory sblíží na podobné ceně v roce 2027. Už nyní u aut vyšší kategorie, řekněme od 1,3 milionu výše, nehraje druh pohonu žádnou roli. Ceny elektroaut a těch spalovacích jsou v této kategorii velmi podobné. A až se ceny přiblíží u všech kategorií, tak samozřejmě elektromobilita bude levnější, protože má menší provozní náklady.
Takže...
Ještě bych to vysvětlil z hlediska klimatické logiky. Doprava je oblast, kde vzniká hodně emisí, v některých zemích dokonce více než v průmyslu. A hlavně ty emise strašně rostou. Bez toho, abychom snížili emise v dopravě, bychom nedodrželi naše cíle nebo bychom museli emise radikálně snížit v jiných sektorech. A to by byl problém. Zákaz se bude od roku 2035 týkat nových osobáků a dodávek. To jsou vozidla, kde už dnešní technologie umožňuje plnohodnotnou bezemisní náhradu. Když ta technologie existuje a je efektivní, tak je lepší na ni vsadit než říct třeba podnikům, aby snížily emise ještě více. Protože podniky už nyní oproti roku 1990 snížily emise o 60 procent.
Takže se nebojíte, že by si v roce 2035 lidé auta nemohli dovolit?
Myslím, že se vůbec nesníží dostupnost osobní mobility. Kdybychom se naopak vydali cestou fosilní mobility, museli bychom osobní mobilitu začít omezovat, aby emisí z dopravy bylo méně. Elektromobilita je tedy pro mě cesta pro zachování osobní mobility, která je dle mého názoru část genomu naší západní společnosti.
Ceny elektromobilů tedy podle vás půjdou dolů?
Půjdou, ale neříkám, že budou levné. Když se podíváme na česká data, až dvě třetiny nových aut jsou kupovány firmami. Pouze třetina lidmi. Firmy přivádějí na trh největší podíl nových aut. Velká část spotřebitelů, mě nevyjímaje, kupuje auta, která nejsou nová, ale třeba dva tři roky stará, protože tam dochází k významnému poklesu ceny. V okamžiku, kdy firmy začnou kupovat více nových elektromobilů, tak dnešní auto za 900 tisíc, které se za dva roky vrátí na trh, může stát okolo 600 tisíc. A za další dva roky to bude ještě méně. Domnívám se tedy, že v budoucnu bude existovat široká nabídka aut v různých cenových kategoriích.
Ať se nezasekneme jen u aut. Co jako ekonom vlastně říkáte na současnou vládu a její úsporný balíček?
Rozdělil bych svou odpověď na dvě části. Že si vláda řekla, že chce zásadně snížit deficit, je naprosto správné. Jsem rád, že má tu odvahu, to u nás není obvyklé. Správné bylo i začít s nějakým málo politickým návrhem (opatření vypracovala Národní ekonomická rada vlády, pozn. red.) a soustředit se na široké spektrum položek. Balíček obsahuje některé věci, kde bych na začátku nečekal, že se k tomu vláda odhodlá. Třeba zvýšení sazby z daně příjmu právnických osob a určitá změna je i u fyzických osob. Relativně brzy ale do škrtů vstoupila politika, která je začala přistřihávat. Balíček je jednoznačně správná věc, je ale otázka, zda přinese dostatečné snížení rozpočtového deficitu.
Jak to myslíte?
Jestli byl plán na letošní rok pod 300 miliard, tak pokud po tomto velkém škrtání plánuje ministr Stanjura na příští rok sestavit rozpočet s deficitem 252 miliard, tak je to problém. Lidé si řeknou, že na nich vláda škrtala a zdražilo se kdeco, ale zároveň schodek klesne jen o 20 procent. To je prostě málo. Já osobně bych spíš než zespoda od jednotlivých opatření postupoval odshora. Říct si, jaký chci deficit, a snažil se ho naplnit.
Pojďme ještě k vaší TOP 09. Co říkáte na její preference, které se už několik let pohybují okolo hranice pěti procent? Vidíte její budoucnost samostatně, nebo už jen jako součást SPOLU?
To se vracíme zase na začátek. Na jedné straně je SPOLU dobrá značka, která do určité míry symbolizuje ty dobré věci, které ty strany mají. Na druhou stranu v ní podle mě menší strany ztrácejí identitu. Bylo by dobré, abychom se uvnitř koalice nebáli více říkat, že některé věci vidíme jinak. Samostatná TOP 09 podle mě v oblasti evropské politiky, ochrany klimatu i ekonomiky představuje unikátní mix, kterého by byla škoda, kdyby na české politické mapě nebyl.
Na podzim bude volební sjezd TOP 09. Jak vlastně hodnotíte stávající éru pod vedením Markéty Pekarové Adamové? A sám budete mít nějaké ambice?
Odpovím od konce. Když se člověk v europarlamentu snaží pracovat pořádně, tak toho o moc víc nestihne. Já jsem navíc už z titulu šéfa naší delegace v předsednictvu strany. Takže i v budoucnu rád pomohu s nápady, protože tady se toho člověk hodně dozví, ale respektuji, že ve straně rozhodují ti, co mají mandát od členů. Celkově je TOP 09 podle mě nyní silnější, než byla za poslední dlouhou dobu. Kromě vlády a Poslanecké sněmovny máme obsazení i na některých krajích. Jsme v zajímavé situaci, což souvisí právě s vedením. Topce se v posledních letech dařilo, ale záleží i na následujících letech, kdy se do určité míry bude opět lámat chleba.