Minoritáři ČEZ vyhlížejí superdividendu. Větší smysl však dává mimořádná daň, míní Niedermayer
16.08.2022
O nástroji, který už vláda připravuje, ještě není známa řada důležitých parametrů. Třeba zda by se týkal jen energetického sektoru, anebo i bankovnictví, zda jenom výrobců elektřiny a případně jak velkých. Už teď je ale jasné, že dopadne na velké množství ekonomických subjektů.
I kdyby došlo k nejužšímu opatření – zvýšení dividendy ČEZ – stát by z této firmy vybral jen 70 procent vyplacených prostředků a 30 procent by zamířilo k minoritním akcionářům. „U superdividendy by část této výplaty skončila u soukromých akcionářů. Každý má právo vybrat si výhru, když vsadil na správného koně, ale nyní je hlavním cílem vlády pomoc lidem v energetické krizi,“ říká bývalý viceguvernér České národní banky a nyní europoslanec za TOP 09 Luděk Niedermayer.
Problémem podle Niedermayera je nejen skutečnost, že superdividenda by bezdůvodně zvýhodňovala minoritáře ČEZ, ale také fakt, že firmu jako takovou by vysoká výplata akcionářů naopak poškodila. ČEZ by byl totiž jedinou firmou, na kterou by opatření dopadlo. Vysoké zisky jejích konkurenčních firem by vláda řešit nemohla, a to vzhledem k tomu, že v nich stát nemá podíl.
„Dokáži si ovšem představit, že část mimořádného zisku firmě zůstane tak, aby na něm mohli více profitovat právě i drobní investoři ČEZ. Je třeba najít kompromis“ dodal.
Další bývalý guvernér ČNB Miroslav Singer přitom připomíná, že stát už skupině ČEZ nejednou pomohl, například tím, že jí půjčil tři miliardy eur, přibližně asi 75 miliard korun, aby společnost mohla platit zálohy na energetických burzách. Na této půjčce profitovali i minoritáři.
„Pokud akceptujeme, že ČEZ dostane od státu půjčku, která řeší rizika, jež by pro něj v krajním případě mohla představovat i existenční problém, měli bychom být připraveni i na to, že v takové době se pro zajištění energetické bezpečnosti občanů či stability rozpočtu debatují a přijímají i mimořádná řešení, jakým je mimořádná daň,“ říká Singer.
Analytik Komerční banky Bohumil Trampota vyšší dividendu přesto vnímá jako jednoznačně lepší řešení. „Je to nejjednodušší, nejrychlejší a nejtransparentnější,“ míní Trampota.
„Při stávající dividendové politice společnosti vyplácet 60 až 80 procent čistého zisku by mohla být celková dividenda až 52 miliard korun. Stát z toho získá 70 procent, což odpovídá asi 36 miliardám korun. Navíc ostatní akcionáři ze své dividendy odvedou 15procentní daň. Nehledě na to, že dividendový výplatní poměr se může v případě potřeby zvýšit,“ dodává Trampota, podle něhož příliš proměnlivé a nestabilní daňové prostředí ekonomice škodí.
S tím, že nastavit mimořádnou daň bude extrémně složité, souhlasí i Niedermayer. Určitě by se podle něj měla týkat jen největších energetických společností a těch, kterým zisky vlivem války na Ukrajině vzrostly.
„Zároveň je třeba vzít v úvahu, že i průměrně kreativní účetní dokáže flexibilně zisky z jednoho období přesunout do období následujícího. Otázka tedy je, zda by to nebylo vhodnějším řešením zavést daň z vyrobené kilowatthodiny elektřiny,“ zamýšlí se Niedermayer.
Minoritní akcionář ČEZ a analytik J&T Michal Šnobr vidí hlavní slabinu zavedení daně ještě někde jinde, a to v časovém hledisku. Stát by zřejmě mohl vybírat speciální daň až za zisk z roku 2023, což by znamenalo, že by ji vybral až v roce 2024.
„To už je pozdě. Situace v dalších letech není o tom, kolik bude mít ČEZ zisk, ale kolik firem a domácností si ještě bude schopno za ony „válečné“ ceny elektřinu a plyn koupit,“ obává se Šnobr. Výhodou superdividendy podle něj je, že stát může kdykoliv svolat mimořádnou valnou hromadu a vyšší dividendu prosadit takřka okamžitě.
Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) potvrdil, že vláda se mimořádnou daní, takzvanou windfall tax, vážně zabývá. Zároveň zcela vyloučil zavedení klasické sektorové daně, kterou původně navrhovali Piráti a STAN a pro kterou byla i KDU-ČSL.
Zatím jediný relevantní model vypracovala Národní rozpočtová rada. Jeho aktuální verze podle informací deníku E15 kalkuluje se třemi pásmy mimořádné daně ve výši 40, 50 a 60 procent po odečtení průměrného ročního zisku za posledních pět let. Výnos u energetických firem by se pohyboval mezi 27 až 40 miliardami korun. U bank by stát při stejných sazbách mohl inkasovat mezi 40 až 60 miliardami korun.