Mít strach z toho, že přijdeme o možnost financovat ruskou válku, je perverzní, říká Niedermayer
27.02.2022
Zároveň chce zmrazit aktiva ruské centrální banky a zabránit ruským oligarchům ve využívání svých majetků na západních trzích. Podle europoslance a bývalého viceguvernéra ČNB Luďka Niedermayera (TOP 09) je rozhodnutí správné a účinné, ale přichází pozdě. „V konfliktu se hraje o hodiny. Uvidíme, jaké mezery nová dohoda předjímá. Ale zdá se, že si možná některá západní země nechává otevřenou cestu, aby byl teoreticky možný obchod se surovinami,“ uvedl Niedermayer.
HN: Kritizoval jste, že svět neodstřihl Rusko v prvních sankcích od systému SWIFT. Jak hodnotíte nově přijaté sankce?
Neznáme podrobnosti, ale myslím, že to je opravdu pokrok. Kombinace zamrznutí aktiv bank na Západě a vyřazení Ruska ze systému SWIFT může být velmi účinná. Samozřejmě nevíme, co se skrývá pod označením, že jde o vybrané banky. Uvidíme, jaké mezery dohoda předjímá, co stojí za tou nejasností. Nechci podceňovat riziko s přerušením dodávek, ale když vidíme, že na Ukrajině umírají lidé a Rusko zachází stále dál, není možné vyvažovat zájmy naší ekonomiky a podporu Ukrajiny. A z té dohody se zdá, že si možná některá západní země nechává otevřenou cestu, aby byl teoreticky možný obchod se surovinami. Zásadní také je, že je to dohoda celého západního světa, což zaručuje, že peníze nezačnou proudit jiným směrem.
HN: Jak velkým krokem je ono zmrazení aktiv ruské centrální banky?
Může to mít obrovské dopady. Není to vyvlastnění majetku, Západ se nechystá ukrást peníze ruské centrální banky, ale zabrání využití těch peněz. Byl bych překvapen, kdyby s tím Rusko dopředu nepočítalo, ale pokud má skutečně v těch obrovských devizových rezervách ještě nějaké peníze na Západě, pak jim peníze zůstanou na účtu, ale nebudou s nimi moci disponovat.
HN: Evropská unie před přijetím tohoto balíku byla kritizována za pomalé a slabé sankce. Byla kritika oprávněná a napravila nyní unie tuto pachuť?
Nebylo to tak, že Západ nebyl ochotný, ale byl příliš pomalý a nereagoval na dynamiku vývoje. Když se nyní podíváme na rozsah tohoto finančního balíčku a dodávky vojenské techniky, Ukrajinci skutečně vidí podporu západních zemí. Je dobře, že je tam i zmínka o rezidentních pobytech ruských oligarchů v Evropě. Je absurdní, abychom na jednu stranu hledali nejsilnější nástroje, jak poškodit ty, na kterých stojí Putinův režim, a na druhé straně někde ve stínu řada členských zemí EU usnadňovala těmto lidem vyvádět z Ruska peníze. Tím jim umožňovala vytvořit si zálohu, kdyby se v Rusku něco zvrtlo. Doufám, že se země chytnou za nos a začnou konečně vymáhat legislativu proti praní špinavých peněz, protože bohatí Rusové, o které se režim opírá, využívali k přesunu majetku do Evropy právě toleranci Západu. A když toto začneme více postihovat, bude to mít vliv na to, jak se část Rusů bude na Putinův režim dívat.
HN: Je otázka, jestli obyčejní Rusové uvěří tomu, že za to může Putin, nikoliv „zpropadený“ Západ.
Existují data, že rozdělení majetku v Rusku je hrozně špatné. Podíl oligarchů jednak z hlediska majetku, který kontrolují, jednak z hlediska provázanosti s politickou mocí je neobvykle velký. Vím, že už z minulosti, kdy jsme se bavili s ruskými disidenty, říkali, že personální sankce ruská společnost velmi vítá, protože ty se nedotýkají jejich životní úrovně, ale postihují lidi, kteří situaci v Rusku komplikují. O tom, co Rusko udělá, rozhoduje to, jaké bude vnímání agrese v samotném Rusku a zdá se mi, že to vnímání je úplně jiné než v případě Krymu.
HN: Takže pachuť z pomalé reakce Západu podle vás zmizela?
Kdyby tyto kroky byly učiněny v pátek, samozřejmě že by to bylo lepší. V konfliktu se hraje o hodiny. Byla to navíc politická chyba, která ranila i Ukrajinu. Na Ukrajině chápou, že možnost vojenské podpory je omezena, ale nechápali, že nemůže být podpořen takový ekonomický krok. Ale je třeba říct, že toto se muselo organizovat celosvětově, tedy i s americkou a britskou administrativou.
HN: Jaký tedy bude mít vyřazení Ruska z platebního systému SWIFT dopad?
Sám jsem hledal různé analýzy, ale není jasné, jak razantní krok odstřižení ruských bank vlastně bude. V jednom extrému by si člověk mohl představit, že když Rusko nebude schopné platit na Západ, tak nebudou firmy schopny exportovat. Nikdo dnes nedodá zboží do Ruska, aniž by za to nedostal dopředu zaplaceno. A ten druhý extrém jsou hlasy, které říkají, že Rusko je na spoustu věcí dost připraveno, ví, jak takový krok obejít, a dokáže se s tím vyrovnat. Při tom jednání v komisi to hrálo velkou roli.
HN: Jaký velký ekonomický dopad to bude znamenat pro unii?
Samozřejmě že to nebude zadarmo, stejně tak, jako když se Rusko dostane do nějaké hrozné recese. Ale nezapomínejme, že zatímco po roce 2000 Putinovi ekonomika rostla, od roku 2008 ekonomika stagnuje. My jsme v situaci, kdy musíme Rusko ranit. Bolí mě, že to odnesou i Rusové, které Putina nepodporují. Ale to, co Rusko udělalo, je nepřijatelné, musíme vyslat signál, že tudy cesta nevede. Musíme akceptovat, že to rozhodnutí je investice do naší bezpečnosti, budoucnosti. Musíme akceptovat, že nás to něco bude stát. Když si řekneme, že uděláme jen kroky, které nás nebudou nic stát, utvrdíme Putina, že si může dělat, co chce.
HN: Co je dalším krokem v sankcích?
Moc tam toho nezbývá, směr je velmi dobře nastaven. Rusko se zřejmě na situaci pečlivě připravilo, takže bude chvíli trvat, než ten tlak bude citelný. Bude záležet i na chování ruského obyvatelstva, když dojde k nějaké panice, banky se dostanou do složité situace. Prostor je ještě v rozšiřování obchodních sankcí. Nyní je tam třeba učinit pár velmi konkrétních a užitečných kroků. Jako například efektivní embargo na dodávky dílů k letadlům. Je také třeba blokovat přístup Ruska k moderním technologiím i za cenu, že se Rusko obrátí k Číně. Abychom si řekli, že nepodpoříme tyto sankce, protože nás z toho trhu vystrnadí čínské firmy, to nelze. Pokud se najdou firmy, které umožní obcházet tyto západní sankce, musí se pak rozšiřovat sankce i vůči nim. Tyto obchodní sankce musíme prohlubovat. Měli bychom se dostat do situace, kdy budeme spíše povolovat, co lze s Ruskem obchodovat. Hlavní je samozřejmě plyn a ropa, ale strategie, že odsuzujeme šílený čin Ruska, chceme použít všechny potřebné páky a zároveň se třeseme, že nám budou zkráceny dodávky plynu, to prostě nejde. Zároveň je třeba jednat i o sankcích proti Bělorusku, protože to sehrálo zásadní roli v této agresi s plným vědomím svých představitelů.
HN: Myslíte si, že by rozhodování o sankcích vypadalo jinak, kdyby byla u vlády někdejší kancléřka Angela Merkelová?
Nevím, protože s německou vládou ohledně Nord Streamu byla vždy velmi těžká řeč. Němci věděli, že budování plynovodu, které neproběhlo na základě dohody s ostatními zeměmi unie, ale jako separátní německá iniciativa, bylo špatně. Ale vláda Angely Merkelové za tím pokaždé stála. Sociální demokraté mají vždy potenciál být více otevřeni Rusku, ale kancléř Olaf Scholz je pod velkým tlakem. Jak ze strany svých koaličních partnerů Zelených, i pod velkým tlakem opoziční CDU-CSU. Když pochopil, že pozice je neudržitelná, změnil ji.
HN: Neustále se mluví o mimořádné jednotě, o tom, jak unikátní je společný postup světa proti Rusku. Neukázaly Německo, Itálie i Maďarsko svým původním blokováním tvrdších opatření, že jednota není zase tak velká?
To, že každý jde do jednání s jinou představou, je normální. Výsledkem je vždy nějaká forma kompromisu. Jednota existuje, kromě té jednoty transatlantické, kterou bývalý prezident USA Donald Trump bojkotoval, existuje i vnitropolitický souhlas napříč Evropou. To dokumentuje, že když o tom probíhalo jednání na úrovni Evropské unie, tak se ozývali jen jednotlivci z kempu extrémní levice a nezařazených poslanců na podporu Putina, jinak všichni ostatní útok odsoudili.
HN: Podle bývalého ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) Green Deal končí, protože nyní kvůli nedostatku plynu budeme muset přejít zase na uhlí. Je to podle vás tak?
Pan ministr tím ukázal značnou neznalost. Green Deal byl transformován do evropského klimatického zákona, a pokud si pan ministr myslí, že zákon nyní neplatí, tak to se plete. To, co je v diskusi, je nyní naplnění Green Dealu, to je stále v jednání. Hlavní poučení z energetické krize na konci minulého roku bylo, že jsme udělali chybu, že máme příliš málo obnovitelných zdrojů a příliš málo jsme zapracovali na snižování energetické náročnosti našich ekonomik. To byla ona lekce. Právě vysoká závislost na fosilních palivech způsobila, že tak dramaticky vyskočily na konci roku ceny. Cíle v klimatickém zákonu jsou stanovené na rok 2030 a já doufám, že v roce 2029 nebudeme řešit ruskou invazi na Ukrajině a budeme řešit něco jiného. Kdybychom nyní rezignovali na navyšování podílu obnovitelných zdrojů a zvyšování energetické efektivity, dělali bychom přesně to, co by Rusko chtělo. Potřeba navyšování obnovitelných zdrojů je tímto konfliktem spíše posílena než zpochybněna.
HN: Jak se připravit na období bez ruského plynu?
Byli jsme zvyklí na plyn přes potrubí, který proudí z Ruska, nikoliv na plyn zkapalněný, který sem proudí v jiné podobě třeba z Ameriky. Musí se zrychlit práce na spuštění režimu, kdy ruský plyn nebude potřeba. Musíme přistupovat k dodávkám do Evropy jako k dodávkám ne pro jednotlivé země, ale pro celou Evropu. Evropa totiž musí koordinovat využití zásobníků. Není možné,abychom operovali přes zimní sezonou se zásobníky, které nebudou plné, když dodávky z Ruska ustanou. My bychom ale neměli být vyděšeni, že se to stane, ale měli bychom to být my, kdo Rusku řekne, že to uděláme. Každé euro za litr benzinu a kubík plynu jdoucí do Ruska, je euro, za které Rusko financuje válku na Ukrajině. A mít strach z toho, že přijdeme o možnost financovat ruskou válku, je perverzní.
Originální znění článku zde.