Oběti, sobci, šetřílci a pár Evropanů

"Dva biliony eur, půl bilionu eur, nebo taky nic. Státy Evropské unie se nemohou ani přes týdny různých jednání shodnout, kolik peněz a jakým způsobem by měla dát Evropská unie na rychlý restart ekonomiky těžce poškozené koronavirovou krizí. Odhady propadu se pohybují od pěti až po deset a víc procent, částky, které chybí a ještě budou chybět v rozpočtech členských zemí jdou do stovek a stovek miliard eur.

Smutnou souhrou okolností koronavirem téměř nejvíce postižená Itálie byla už před krizí po Řecku nejvíce předluženou zemí eurozóny. Během koronakrize EU a členské státy Itálii po zdravotnické stránce téměř nepomohly, o to víc doufá Itálie v pomoc hospodářskou.

Francie a Německo přišly před několika dny s návrhem na program pomoci v hodnotě půlbilion eur (asi 14 bilionů korun), který by si Unie půjčila jako celek a peníze z něj by směřovaly hlavně do nejpostiženějších zemí. I to je ovšem kompromis, Evropský parlament vyzval, aby takový program měl objem dvou bilionů eur.

Přesto Italové německo-francouzský projekt přivítali. „Německá pozice ve francouzsko-německém návrhu vyjasňuje, že peníze si EU musí půjčit na finančních trzích,“ uvedl italský ministr pro evropské záležitosti Vincenzo Amendola pro server Euractiv. „Jsme na cestě, kterou navrhla Itálie: nový nástroj s velkým objemem proti recesi, která zasáhne všechny země EU,“ dodal.

Jenže i když jsou Francie a Německo dvě největší země i ekonomiky Unie, s návrhem musí souhlasit celá sedmadvacítka. Se svým vlastním projektem přišla skupina bohatých a tradičně na jakékoli výdaje EU opatrných zemí: Rakousko, Švédsko, Dánsko a Nizozemsko. Místo nevratných grantů chtějí, aby se Itálii a dalším koronavirem nejpostiženějším zemím poskytovaly pouze výhodné půjčky, splatné navíc do několika let. „S čím nemůžeme souhlasit, jsou jakékoliv nástroje nebo opatření, jež povedou k zespolečenštění dluhů nebo významnému navýšení rozpočtu EU,“ uvádí tato pětka. „Šetřílkovské“ země jsou tak nejen proti plánům Německa a Francie, ale jdou i proti představám Evropské komise, která chtěla podle některých zpráv zvýšit sedmiletý rozpočet na roky 2021-2027 téměř na dvojnásobek.

Nesolidární Česko

No a pak je tady skupina zemí visegrádské čtyřky, které nyní předsedá Česko. Podle různých propočtů, jeden z nich vyšel v těchto dnech v německém deníku Die Welt, by totiž mohlo kvůli relativně malému rozsahu koronavirové nákazy v těchto zemích dojít k nebývalé situaci. A to, že by Česko a Polsko do koronavirového fondu více přispěly, než by z něj dostaly.

To je ale těžko zkousnutelné. „Bylo by nespravedlivé, kdybychom kvůli tomu, že jsme byli úspěšní, byli penalizováni,“ tvrdí premiér Andrej Babiš a odmítá se na půjčce EU na nejpostiženější země podílet. Česko si totiž podle něj může na světových trzích půjčovat díky dosud malé výši svého dluhu levně.

Babišův postoj v analýze projektu „České zájmy v EU“ agentury STEM kritizovala europoslanec za TOP 09 Luděk Niedermayer, podle něhož je pro Česko ekonomické oživení celé Unie životním zájmem. „V dnešním světě ani velké ekonomiky nejsou s to prosperovat bez toho, že se bude dařit i ostatním,“ uvádí Niedermayer. Postoj premiéra kritizuje i profesorka Danuše Nerudová, rektorka Mendelovy univerzity v Brně. „Česká republika by hlavně měla opustit pozici nesmyslného počítání čisté finanční pozice,“ uvádí Nerudová, tedy že na všem musí jen vydělat.

Před nedohodou na masivní ekonomické pomoci varoval Unii filantrop a finančník George Soros. „Pokud o tom EU nedokáže nyní uvažovat, možná nedokáže přežít výzvy, s nimiž je konfrontovaná,“ uvedl Soros. Dodal, že si nelze představit EU, z níž by odešla malou solidaritou zklamaná Itálie.
 

Původní článek si můžete přečíst zde.