Stát neřídí rizika, jako je neřídila Bohemia Energy před krachem
12.09.2022
Skokové zdražení cen pro odběratele vyvolalo to, že obchodníci, kteří klienty přebrali, pro ně potřebovali na tomto „drahém trhu“ koupit energii. Místo postupného růstu tedy vzrostly ceny statisícům klientů, kteří měli za to, že jsou aspoň jistou dobu před zdražením chráněni, takzvaně „přes noc“. Došlo k tomu kvůli selhání státní regulace a dohledu nad obchodníky. Strategie, kterou využívala Bohemia Energy, je možná jen tehdy, pokud má obchodník velký kapitál a rezervy na to, aby náklady v případě nepříznivého vývoje pokryl, což musí zajistit dohled a regulace. Otázka také je, zda v případě tak velkého kolapsu je optimální řešení de facto přesunout náklad selhání obchodníka a státu plně na klienty. Například u bank existuje Fond pojištění vkladů, který dopady zmírňuje.
Dnes jsme svědky méně viditelného, ale možná dokonce podobně drahého selhání fungování státu. Tím je situace, kdy nemalá část „státních firem“, například nemocnice, krajské instituce, ale třeba i Správa železnic, nemá zajištěnu elektřinu na příští rok. Může se stát, že růst jejich účtů nebude jen v řádu dvoj- či trojnásobků, ale mnohem vyšší. Stát jejich situaci nebude moci ignorovat, a tak další miliardy v našem, už tak napjatém rozpočtu budou muset změnit směrování.
Anekdotická evidence naznačuje, jak k této situaci došlo. Někdo, kdo v hypotetické „státní firmě“ odpovídá za nákupy elektřiny, nabyl dojmu, že ceny jsou moc vysoko, a tak nákup odložil. Rozhodnout o něm v březnu či v dubnu, když byly ceny ještě vyšší, pak v této logice věru nešlo. A tak se daný „manažer“ prováhal do léta, kdy ceny začaly být věru hrůzostrašné, a nepovažuje to za svou chybu, ale dílo osudu. Co je na tom špatně, když je realitou, že ceny, které na trhu v posledních týdnech panovaly, jsou dříve nepředstavitelné? Pokud někdo volil takový přístup, zcela ignoroval principy řízení rizika. Zjednodušeně řečeno, pokud neví, jak se ceny budou vyvíjet, je nejlepší cestou rozkládat výkyvy ceny pravidelnými nákupy části potřeby „dost dlouho dopředu“. Samozřejmě dojde i na nákup za vysoké ceny, ale ten se průměruje proti těm levnějším.
Myšlenka na to, že by stát do situace vstoupil, a pro velkou část „státních odběratelů“ by toto průměrování formou dokonce třeba i státního obchodníka dělal, není proto vůbec nesmyslná. Samozřejmě nikoli ve formě, která předpokládá, že tento obchodník dostane energii od výrobců levněji, „pod pultem“. Mohlo by to jako vedlejší efekt umožnit i porovnávání spotřeby různých odběratelů či v čase, a tím lépe směrovat investice na zvýšení energetické efektivity. Vzhledem k tomu, že stát a jeho organizace mají předpoklad pro dlouhodobé fungování, a tudíž by rozkládání v čase mohlo probíhat i velmi dlouhými nákupy, přinesl by tento postup též větší aktivitu na trhu dlouhodobých nákupů a prodejů elektřiny. Kdyby se to stalo v minulosti, byl by dopad extrémních cen více rozložen v čase. Mimo jiné, vytvoření poptávky po „dlouhém“ nákupu elektřiny by pomohlo k efektivní a levné podpoře růstu obnovitelných zdrojů elektřiny.
https://www.e15.cz/nazory/ludek-niedermayer-stat-neridi-rizika-jako-je-neridila-bohemia-energy-pred-krachem-1393050