Trumpovy tarify 100x jinak. Americký protekcionismus může poškodit stabilitu světa
21.01.2025
Proč je nejistota tak velká? Jen pro připomenutí: první verzí tarifů bylo poměrně vysoké clo (až 20 procent) na všechny a na všechno. Důvodem bylo, aby „cizí země“ neprofitovaly z amerických dolarů (neb toto je způsob, jakým Trump vnímá situaci, kdy země má s USA obchodní přebytek) a aby americká státní pokladna získala prostředky na slíbené snižování daní. Součástí plánu byla také velmi vysoká cla na dovozy z Číny (60 procent), která by de facto vymazala čínský vývoz do USA.
Ekonomové předpokládali, že „cla pro všechny“ budou mít řadu výjimek, mimo jiné pro Kanadu a Mexiko, které spolu s USA tvoří velkou spolupracující ekonomickou zónu (NAFTA, resp. USMCA, což je modifikace původní smlouvy dojednané během Trumpova prvního prezidentství).
Před pár týdny se ale objevil jiný koncept, v jehož rámci mají být cla uvalena právě na Kanadu a Mexiko (neb podporují migraci do USA a umožňují obchod s drogami) a na Čínu (mimo jiné i za vývoz látek pro výrobu drog).
Zatímco první koncept „protekcionismu“ je relativně konzistentní, známý, s opakovaně potvrzenými špatnými výsledky v minulosti, druhý koncept je opravdu originální a – alespoň pro mě – ještě pochybnější.
Zapeklitá „dočasnost“
Zavedení cel vyvolá velké změny v ekonomice, kdy růst cen dováženého zboží mimo jiné podpoří vznik domácích kapacit na výrobu (nebo navýšení dovozu ze zemí, na něž se cla nevztahují). A to za cenu dražšího či méně kvalitního zboží a horší situace pro růst firem. To je opak toho, co udělala desetiletí fungující Severoamerická dohoda o volném obchodu NAFTA/USMCA.
Smlouva mimo jiné umožnila (nejen) americkým firmám využít nižších nákladů v Kanadě a Mexiku, a část svých kapacit pro dodávky na trh USA přesunout do Kanady a Mexika. A samozřejmě benefitovat z většího trhu. Při zavedení cel budou muset firmy řešit otázku, jak dál, zda se spolehnout na dočasnost cel, nebo s nemalými náklady strukturu změnit. Stejnému, možná ještě většímu stresu, by byl samozřejmě vystaven i místní byznys či firmy ze třetích zemí, které na lehkosti obchodu v zóně stavěly.
Vzhledem k tomu, že si prezidentův tým od tarifů neslibuje jen více práce pro Američany (což je sporný předpoklad), ale též rozpočtové příjmy potřebné na snížení daní, je otázka „dočasnosti“ cel zapeklitá. Pokud by byl důvodem pro zavedení cel požadavek na větší kontrolu migrace či obchodu s drogami, nepochybně se postižené země budou snažit demonstrovat, že problém řeší. Pokud ovšem za cly bude z amerického pohledu i potřeba posílit příjmy státní pokladny, nebudou USA s jejich odstraněním pospíchat. A Bílý dům bude přicházet s dalšími podmínkami či nasazovat cla jiná. O tom, jak složité by bylo pro mnoho firem v tomto nejasném světě podnikat, není třeba spekulovat.
Aby to nedopadlo na Evropu
Bylo by krásné, kdyby po těchto dvou evolucích „Trumpových cel“ vznikla a byla zavedena třetí evoluce, která světový obchod, a tedy i ekonomiku USA, nepoškodí. Zda tomu tak bude, však nikdo neví – možná včetně Donalda Trumpa.
Pro zbytek světa, v čele s Evropou, ale plynou dva zásadní úkoly. Na první pohled je jasné, že se musíme pokusit bránit tomu, aby na evropské firmy tato omezení dopadla. Ale podcenit nelze ani širší dopady na globální ekonomiku. Pokud by vznikl režim bránící takřka přes noc dnes velmi vysokému vývozu z Číny do USA, bude Čína, aktuálně čelící kombinaci velmi rizikových faktorů (krize na trhu nemovitostí, nadbytek kapacit, a s tím spojený finanční stres) hledat rychlou a dostatečně velkou kompenzaci. A ta může možnou americkou protekcionistickou politiku přetavit v plnohodnotné poškození ekonomické, ne-li společenské stability většiny světa. Ke škodě celého světa, včetně USA.
Celý článek pro Lidové noviny zde.