Zbytečně se upínáme k „jádru“. Ani dostavba Dukovan nám nepomůže plnit klimatické cíle
16.01.2022
Jak velkou roli bude taxonomie nakonec hrát, rozhodnou banky, investiční fondy či střadatelé. Určí si sami, jak velkou částí svých aktiv zafinancují udržitelné projekty, činili by to i bez taxonomie, s ní to bude jen transparentnější.
Rostoucí podíl obnovitelných zdrojů energie (OZE) bude ještě dlouho vyžadovat další výkonné, rychlé zdroje, hlavně proto, aby dodaly energii, pokud OZE nevyrobí dostatek. Zásadní roli hraje relativně čistý zemní plyn. Jeho dočasné označení za udržitelný zdroj (ač jeho využití vytváří emise) může usnadnit investice nutné pro ukončení „doby uhelné“. Omezení na 10 let je přísné, ale reálné, podíl OZE rychle poroste a vodíková ekonomika se stane realitou. Limity na emise CO2 u nových zdrojů, podmiňující soulad s taxonomií, i požadavek na růst podílu „nefosilních plynů“ na spalování (již v roce 2026 jde o 30 %) jsou pro nás velmi přísné.
Příčinu hledejme hlavně v tom, že investice do plynových technologií u nás, na rozdíl od jiných zemí, začínají a pro dekarbonizaci potřebujeme nové zdroje, které podmínky splní těžko. Viníkem je orientace na uhlí v teplárenství a pomalý rozvoj obnovitelných zdrojů, které nás přivedly do zcela jiné, komplikovanější situace, než jaké čelí většina zemí.
Zahrnutí jádra do taxonomie, neb je to nízkouhlíková technologie, má logiku. Omezení, mimo to časové, lze těžko zpochybnit, neb se týká zcela zásadních podmínek pro odpovědné využití této technologie – zacházení s radioaktivním odpadem a bezpečnosti.
Politický kompromis návrhu (spíše ve prospěch „jaderného klubu“) jaderný restart samozřejmě nepřinese. Současné projekty nových jaderných bloků stojí na poměrně staré technologii velkých reaktorů a reálně vedou k velmi vysoké ceně produkované elektřiny. Dle mezinárodních srovnání vyjde 1 MWh elektřiny z nového jaderného zdroje ve světě průměrně na 131–204 dolarů, zatímco 1 MWh z nejefektivnějších obnovitelných zdrojů na 28–50 dolarů. Bez masivní státní podpory (včetně financování) se proto projekty těžko obejdou. Hlavní překážkou pro vznik nových jaderných elektráren na Západě (v EU či USA) je tak špatná ekonomika a problémy s výstavbou. Tomu odpovídají data: podíl jaderné elektřiny na světové výrobě klesá a přiblížil se k pouhým 10 procentům.
Dopad návrhu na stavbu nového bloku v ČR je malý. Spustit tento projekt je rozhodnutí našeho státu, na něž má právo. Protože dnešní plán stojí na financování z peněz státu a náklady na cenu elektřiny pokryjí z rozhodnutí vlády občané a firmy, taxonomie, zaměřená na financování projektů finančními institucemi, se ho nedotýká. Potřebné peníze zajistí státní dluhopisy a zisk pro ČEZ zaplatí občané.
Ekonomické (vysoké náklady a problémy při stavbě) i technické (nestandardní velikost bloku pro většinu dodavatelů, nejistota ohledně chlazení při souběhu provozu se stávajícími bloky) problémy ale zůstávají na stole. Nelze se zbavit dojmu, že hlavním motorem české lásky k jádru je něco jiného než ekonomická racionalita. Problémy spojené s těmito projekty na Západě prostě nebereme dostatečně vážně a alternativy pro zajištění energie nezvažujeme.
V naší diskusi o energetice bohužel hraje „jádro“ zcela neadekvátní roli. Ani realizace dukovanského projektu nám nijak nepomůže plnit klimatické cíle, ke kterým se do roku 2030 zavazujeme. Mají podobu zákonů, a jejich nedodržení proto bude mít důsledky.
Možná proto nám uniká, že omezení spojená s využitím zemního plynu pro nás mohou být větší problém, a to díky chybám, které jsme udělali. Tyto projekty by měl financovat soukromý sektor a taxonomie to může prodražit.
Málo to ale mění na tom, že by dnes naší prioritou mělo být to, co je ekonomicky smysluplné, ověřené a zahrnuje jen málo rizika. Tedy rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů, zvýšení efektivity, modernizace sítí a pravidel v energetice. O budoucnosti jádra přitom zřejmě rozhodne, zda vznikne funkční technologie malých či modulárních bloků, která odstraní dnešní ekonomický problém spojený s touto nízkoemisní technologií.